Soudní systém v České republice

3.8

Soudní systém v České republice

Mgr. Martin Doleček, Mgr. Adriana Kvítková

Věřitelé, kteří stojí před problémem, zda mají vymáhat splatnou pohledávku vůči dlužníkovi, by měli mít alespoň základní znalosti o tom, co je zapotřebí k řádnému vymáhání pohledávky u soudu nebo u jiného orgánu. V první řadě by měl mít věřitel základní znalosti o tom, jaké jsou v České republice soudy a jak fungují.

Zde hovoříme pouze o systému civilních soudů, přestože pohledávku lze vymáhat i v řízení trestním, v takzvaném přídavném neboli adhesním řízení. Soustředíme pozornost především na řízení občanskoprávní neboli civilní a eventuálně i na možnost vymáhat pohledávku u rozhodčího řízení. Rozhodčímu řízení bude věnována samostatná kapitola.

Základním článkem soudní soustavy v České republice je okresní soud. Okresní soudy kopírují sídla bývalých územněsprávních celků, kterými byly administrativní okresy. Ve větších městech jsou však postaveny naroveň okresních soudů i soudy s jinými názvy. Především na území hlavního města Prahy funguje deset obvodních soudů. V Brně nahrazuje činnost obvodního soudu soud s názvem Městský soud v Brně. Obvodní soudy jsou například i v Ostravě a v Plzni. Tyto soudy mají jedno společné - nazývají se soudy prvého stupně a rozhodují převážnou část soudní agendy. Soud prvého stupně znamená, že o jeho rozhodnutích v odvolání rozhoduje na druhém stupni krajský soud.

Nad soudy okresními stojí soudy krajské. Krajský soud sídlí v Praze (tento soud rozhoduje o odvoláních veškerých okresních soudů na území Středočeského kraje), dále existuje Městský soud v Praze (tento soud rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím obvodních soudů), v Českých Budějovicích, v Plzni, v Ústí nad Labem, v Brně, v Ostravě a v Hradci Králové.

Dalším stupněm v soudní soustavě jsou Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci. Tyto dva soudy rozhodují zásadně o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů vydaných v prvém stupni. Stručně řečeno, Vrchní soud v Praze rozhoduje o odvoláních na území Čech a Vrchní soud v Olomouci o odvoláních na území Moravy a Slezska.

Dalším stupněm je Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně. Tento soud zásadně rozhoduje o dovoláních, tedy o mimořádných opravných prostředcích proti pravomocným rozsudkům odvolacích soudů. Mimo tuto soustavu soudů existuje zvlášť právně upravený Ústavní soud, který rozhoduje zejména o ústavních stížnostech. Vedle soustavy civilních soudů existuje ještě soustava soudů správních, které rozhodují zejména o zákonnosti rozhodnutí správních orgánů.

Celá soustava soudů je tedy značně složitá, podnikatel – laik mívá pouze kusé znalosti a určit věcnou příslušnost některých soudů je někdy obtížné.

V žádném případě by se však podnikatel, který podává žalobní návrh, neměl obávat, že by jeho návrh podaný k nesprávnému soudu byl z tohoto důvodu zamítnut. Soud, který obdrží takovýto návrh, je ze zákona povinen jej postoupit tomu soudu, který je příslušný k projednávání věci. Bohužel však takto nesprávně podaná žaloba zdržuje celý proces projednání a rozhodnutí ve věci samé, neboť přibývá rozhodnutí právě o příslušnosti soudu.

Dále je potřeba mít základní znalosti o pojmech pravomoc a příslušnost, které laická veřejnost často zaměňuje.

Pravomoc znamená, že určitá soustava orgánů projednává a rozhoduje určité věci, k jejichž projednávání a rozhodování není pravomocná jiná soustava orgánů.

Nejtypičtějším příkladem je rozhodování ve správním řízení a rozhodování v řízení soudním. Tak například stavební úřad podle zákona č. 183/2006 Sb. v platném znění rozhoduje ve správním řízení o věcech upravených ve stavebním zákoně a v souvisejících předpisech na základě správního řádu. Správní řízení je rovněž proces, kdy se rozhoduje o určitých nárocích. Toto správní řízení je však přísně odděleno od řízení soudního, v němž je soudní pravomoc ve věcech civilních dána občanským soudním řádem.

Naproti tomu příslušnost znamená, že v rámci pravomoci určitá soustava orgánů rozhoduje buď na stejném stupni, nebo na více stupních.

Příslušnost je trojího druhu. Jedná se o příslušnost věcnou, místní a funkční.

Věcná příslušnost znamená, že určité věci projednávají a rozhodují určité soudy na stejném stupni, na rozdíl od jiných druhů soudů na jiném stupni. Typickým příkladem jsou věci obchodní.

Například pro spor mezi společenstvím vlastníků a vlastníkem jednotky, kdy se žalobce domáhá neplatnosti rozhodnutí shromáždění (jde tedy o spor vzniklý z jednání shromáždění společenství vlastníků), je věcně příslušný krajský soud.

Věcná příslušnost je však pouze určení určitého druhu soudu, aniž by bylo jasné, ke kterému konkrétnímu soudu – do Prahy, do Hradce Králové či jinam - je třeba zaslat žalobní návrh.

Tento problém řeší úprava místní příslušnosti, tzn. jaký soud rozhoduje v rámci věcné příslušnosti konkrétní spor proti konkrétnímu žalovanému.

Základním pravidlem pro určení místní příslušnosti je sídlo, bydliště nebo pobyt toho, vůči kterému návrh směřuje. Je-li žalováno více osob než jedna a každá z osob má jiné sídlo nebo bydliště, může si žalobce vybrat, ke kterému soudu bude směřovat žaloba. Existuje celá řada výjimek z uvedeného pravidla, podle kterých je příslušný jiný soud než soud žalovaného – například o právech k nemovité věci je rozhodováno u soudu, v jehož obvodu je nemovitá věc umístěna.

Konečně funkční příslušnost znamená, že určitý stupeň soudní soustavy rozhoduje jako soud prvého stupně a jiný soud vyššího stupně rozhoduje o opravných prostředcích. To znamená, že okresní soud rozhodne v prvém stupni a o odvolání do rozsudku okresního soudu je z hlediska funkční příslušnosti oprávněn rozhodovat soud krajský.

Je samozřejmé, že tento popis příslušnosti je stručný a právní úprava podle občanského soudního řádu je mnohem složitější.

Pro praxi je třeba vědět, že je značný rozdíl v…