dnes je 30.6.2022

Input:

Zástavní právo

29.7.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.5.2
Zástavní právo

JUDr. Michal Zeman

Většina z nás se nepochybně v průběhu své podnikatelské praxe setkala se situací, kdy nedostala za dodané zboží nebo poskytnuté služby ze strany svého obchodního partnera řádně zaplaceno. S ohledem na současnou a ne zcela ideální situaci v podnikatelském sektoru v České republice, o které svědčí i stále narůstající počet exekučních a insolvenčních řízení, je v každém případě vhodné mít smluvní povinnosti svých obchodních partnerů řádně zajištěny.

Zajišťovací instituty nacházejí své praktické uplatnění především u obchodních případů, jejichž předmětem je vyšší hodnota nebo zvýšené riziko spojené např. s platební morálkou obchodního partnera. Mezi jeden z nejčastějších a tradičních institutů zajišťujících řádné zaplacení pohledávek patří i zástavní právo, které upravuje NOZ v ustanoveních § 1309 až § 1394.

Zástavní právo obecně

Zástavní právo je charakteristické tím, že donucuje zástavního dlužníka splnit řádně svůj dluh zástavnímu věřiteli pod hrozbou zpeněžení předmětu zástavy dle předem dohodnutého postupu. Zástavní právo zajišťuje nejen zaplacení samotného dluhu a jeho příslušenství, ale i zaplacení smluvní pokuty v případech, kdy se na tom smluvní strany dohodnou. NOZ upravuje institut zástavního práva především v ustanoveních § 1309 až 1394.

NOZ řadí zástavní právo tradičně mezi "absolutní majetková práva", tj. mezi práva, která působí vůči každému z nás, nestanoví-li zákon něco jiného. Tato skutečnost má pro zástavního věřitele zásadní výhodu v tom smyslu, že zástavní právo zpravidla sdílí právní osud předmětu zástavy.

Obchodní společnost Autosalon BEST, s. r. o. podniká v oboru prodeje luxusních motorových vozidel a rozhodla se vybudovat za účelem rozšíření svých prodejních prostor nový autosalon, neboť doposud tato společnost provozovala svou činnost v pronajatých prostorách. Vlastní finanční prostředky společnosti Autosalon BEST, s. r. o. stačily pouze na zakoupení velmi lukrativního pozemku v samotném centru města, na kterém má být předmětný autosalon vybudován. Společnost Autosalon BEST, s. r. o. se proto obrátila na společnost Delta Finance, a. s., která se specializuje na financování podnikatelských záměrů, se žádostí o poskytnutí úvěru na stavbu tohoto autosalonu. Společnost Delta Finance, a. s. jako zkušený obchodník v oboru podmiňovala poskytnutí úvěru zřízením zástavního práva k nemovitosti, na které bude autosalon vybudován, za současného zřízení budoucího zástavního práva k doposud neexistující stavbě. Společnost Delta Finance, a. s. má tedy svou pohledávku pro případ prodlení zástavního dlužníka velmi dobře zajištěnou a má jistotu, že pokud by se společnost Autosalon BEST, s. r. o. dostala do prodlení, mohou být tyto nemovitosti zpeněženy. Společnost Delta Finance, a. s. má dále jistotu, že pokud by byl předmětný pozemek prodán třetí osobě, zástavní právo nezaniká a prodej nemovitosti v případě prodlení zástavního dlužníka může být i v tomto případě realizován.

Ustanovení § 1309 NOZ uvádí, že při zajištění dluhu zástavním právem vzniká zástavnímu věřiteli právo uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše. Pokud není tato výše mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem sjednána, vzniká právo na zpeněžení zástavy do výše pohledávky s příslušenstvím vypočteným ke dni zpeněžení zástavy.

V praktickém životě je zástavní věřitel především limitován hodnotou předmětu zástavy. Z tohoto důvodu je velmi vhodné, aby měl zástavní věřitel přehled o hodnotě předmětu zástavy. Pokud si zástavní věřitel není s hodnotou zástavy jistý, doporučujeme vypracovat znalecký posudek, případně odborné vyjádření od příslušné osoby, tj. zpravidla soudního znalce. Vypracování znaleckého posudku je současně vhodné i pro případné pojištění předmětu zástavního práva, které lze v každém případě rovněž doporučit.

Účastníci právního vztahu, jehož předmětem je zástavní právo, se nazývají zástavní věřitel a zástavní dlužník. Vlastník předmětu zástavního práva, resp. osoba, která uzavírá zástavní smlouvu společně se zástavním věřitelem, se nazývá zástavce a tato osoba může být i osobou odlišnou od zástavního dlužníka.

Velmi pozitivní zprávou pro zástavní věřitele je i to, že zástavní právo zásadním způsobem posiluje jejich postavení v případě exekučního nebo insolvenčního řízení vedeného proti zástavnímu dlužníkovi, popřípadě proti zástavci. V tomto případě mají zástavní věřitelé výrazným způsobem zvýhodněné své postavení oproti ostatním věřitelům zástavního dlužníka nebo zástavce a mají nárok na to, aby byla jejich pohledávka uspokojena přednostně.

Předmět zástavního práva - zástava

Předmět zástavního práva se nazývá zástavou. Současná právní úprava poskytuje smluvním stranám poměrně širokou volnost při jednáních ohledně výběru zástavy, kdy ustanovení § 1310 NOZ stanovuje, že zástavou může být každá věc nebo majetková hodnota, s níž lze obchodovat bez ohledu na to, zda se jedná o věc movitou, nemovitou, hmotnou nebo nehmotnou. V praktickém životě jsou zástavou nejčastěji:

a) nemovitosti,

b) obecné movité věci, jako např. motorová vozidla, cennosti, průmyslové stroje (obecně § 1310 NOZ),

c) podíly v korporacích (§ 1320 až 1327 NOZ),

d) cenné papíry (§ 1328 až 1334 NOZ) a

e) pohledávky (§ 1335 až 1340 NOZ).

Jak je shora uvedeno, může být zástavou pouze věc, s níž lze obchodovat. NOZ definuje pojem věc v ustanovení § 489 NOZ jako vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Za věc v právním slova smyslu nelze považovat lidské orgány ani části lidského těla, zvířata a věci neovladatelné (např. vítr, padající déšť, sluneční svit). Podmínka obchodovatelnosti spočívá v možnosti s jednotlivými věcmi volně obchodovat, kdy zástavou nemohou být například drogy, vojenský materiál, nebo nebezpečné chemikálie.

Oproti předchozí právní úpravě může být nově od 1. ledna 2014 předmětem zástavního práva i věc, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Tato situace může nastat v těch případech, kdy má zástavní dlužník zájem získat do svého vlastnictví zástavu a současný vlastník zástavy nemá zájem zástavu zatížit zástavním právem, nebo v těch případech, kdy zástava ještě neexistuje. Zástavní právo k těmto věcem pak logicky vznikne nejdříve dnem, kdy se zástava stane vlastnictvím zástavního dlužníka, nebo dnem vzniku zástavy.

Jak již bylo uvedeno shora, se souhlasem jejího vlastníka může být zastavena i cizí věc. Přestože ve většině případů je osoba zástavního dlužníka a zástavce totožná, objevují se v praxi i případy, kdy jsou osoby zástavního věřitele a zástavce rozdílné. Typicky se může jednat o situace, kdy jsou mezi zástavcem a zástavním dlužníkem vzájemné blízké vztahy (např. mezi mateřskou a dceřinou společností, mezi společnostmi a jejich společníky nebo např. rodinní příslušníci mezi sebou).

NOZ v právní rovině umožňuje i vznik zástavního práva k věci movité bez souhlasu jejího vlastníka. Dle ustanovení § 1343 odst. 2 NOZ vznikne zástavní právo k movité věci i bez souhlasu vlastníka v případě, že je cizí movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že je zástavce oprávněn věc zastavit. Poněkud odlišná situace je u zastavení movitých věcí v zastavárnách (NOZ definuje zastavárny jako "zastavárenský závod"). Pokud dojde v zastavárenském závodu k zastavení movité věci bez souhlasu jejího vlastníka, má tento vlastník dle § 1344 NOZ právo na vydání věci, pokud prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Provozovatel zastavárenského závodu nemůže v takovém případě požadovat po vlastníkovi, aby mu před vydáním věci zaplatil částku vyplacenou z jeho strany osobě, která věc neoprávněně zastavila.

Zřízení zástavního práva – zástavní smlouva

Zástavní právo se zřizuje v naprosté většině případů na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavcem. Podstatnou náležitostí zástavní smlouvy je jasná a určitá specifikace zástavy a určení, pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno.

Zástavní právo může dále vzniknout i na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci (především pak správního orgánu, popřípadě soudu) nebo ze zákona (např. zástavní právo dopravce při přepravě věci dle § 2571 NOZ), což však není předmětem tohoto příspěvku.

NOZ vyžaduje písemnou formu u zástavních smluv, jejichž předmětem jsou nemovitosti, a dále u smluv, jejichž předmětem jsou věci movité, které nejsou odevzdány zástavnímu věřiteli. Zostřenou písemnou formu ve formě veřejné listiny vyžadují dle ustanovení § 1314 odst. 2 NOZ zástavní smlouvy, jejichž zástavou jsou:

a) obchodní závod (§ 502 NOZ) nebo jiná věc hromadná (§ 501 NOZ);

b) nemovitá věc, která nepodléhá zápisu do veřejného seznamu;

c) má-li zástavní právo k movité věci vzniknout zápisem do rejstříku zástav.

NOZ tedy v obecné rovině nevyžaduje písemnou formu zástavní smlouvy, přesto lze písemnou formu zástavní smlouvy s ohledem na možná rizika a komplikace doporučit u každé zástavní smlouvy bez ohledu na předmět zástavního práva či jiná specifika.

Okamžik vzniku zástavního práva upravuje NOZ v ustanoveních § 1316 až 1319 NOZ a tento okamžik je rozdílný jednak dle druhu zástavy, tak i dle jednotlivých způsobů zastavení. V případě, že se zástava zapisuje do

Nahrávám...
Nahrávám...