Zahájení insolvenčního řízení

4.1

Zahájení insolvenčního řízení

Mgr. Tomáš Braun

Čtvrtá hlava první obecné části IZ upravuje první fázi insolvenčního řízení, počínající podáním insolvenčního návrhu a končící rozhodnutím o tomto návrhu, ať již rozhodnutím o úpadku (§ 136 IZ), nebo jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu uvedeným v § 142 IZ, popř. zastavením insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, již insolvenční soud uložil zaplatit insolvenčnímu navrhovateli (§ 108 odst. 2 až 4 IZ). Jestliže dojde k rozhodnutí o zjištění úpadku (popř. hrozícího úpadku) dlužníka, insolvenční řízení tím přechází do své další (realizační) fáze - k naplnění svého účelu (část 2.1.1) - tím, že insolvenční soud (jak vyloženo v části Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku ) současně s tímto rozhodnutím (§ 148 IZ), anebo až následně samostatným usnesením (§ 149 IZ) rozhodne o způsobu řešení úpadku, tj. buď rozhodne o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, nebo o povolení reorganizace anebo o povolení oddlužení (§ 4 odst. 2 IZ).

A) Zahájení insolvenčního řízení podáním insolvenčního návrhu

Podle § 97 odst. 1 IZinsolvenční řízení lze zahájit jen na základě návrhu, a to insolvenčního návrhu, jímž se dlužník nebo jeho věřitel (co insolvenční navrhovatel) domáhá zjištění dlužníkova úpadku dle § 3 odst. 1 až 4 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2017 - novela IZ provedená zákonem č. 64/2017 Sb.). Podání tohoto návrhu je jediným způsobem, jímž lze insolvenční řízení zahájit, aplikace zásady oficiality (zahájení řízení insolvenčním soudem z úřední moci) zde nepřichází v úvahu.

Insolvenční návrh je oprávněn podat (pouze) dlužník nebo jeho věřitel (§ 97 odst. 7 IZ, do 30. 6. 2017 se jednalo o odst. 5).

Procesní legitimace k podání insolvenčního návrhu je tak odvozena od hmotněprávního postavení dlužníka nebo věřitele jako osob nejvíce ekonomicky zainteresovaných na průběhu a výsledku insolvenčního řízení. Výjimku představuje úprava obsažená v § 368 a § 380 IZ, která při úpadku finančních institucí přiznává oprávnění podat insolvenční návrh "orgánu dozoru a dohledu", jímž je např. Česká národní banka.

Pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 5 IZ, část 2.1.5) může podat insolvenční návrh jen dlužník (nikoli jeho věřitel).

K tomu že správce podniku povinného – dlužníka není oprávněn k podání insolvenčního návrhu proti tomuto dlužníku, viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 90 INS 10564/2012, 2 VSPH 805/2012-A ze dne 19. 12. 2012 (citace z odůvodnění):

"Na rozdíl od § 4b ZKV, jež správci podniku ukládalo, a tudíž zakládalo jeho aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu svým jménem v případech, kdy byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu pro předlužení podniku povinného a povinný neměl jiný podnik, má podle § 98 odst. 1 IZ i v takovém případě povinnost podat insolvenční návrh dlužník. Ust. § 98 odst. 2 IZ ukládá povinnost podat insolvenční návrh v případech vymezených v odstavci 1 i zákonným zástupcům dlužníka, jeho statutárnímu orgánu a likvidátorovi dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci s tím, že je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich, přičemž insolvenční návrh podávají jménem dlužníka.

Z těchto ustanovení odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem dovodil, že IZ neopravňuje správce podniku povinného k podání insolvenčního návrhu směřujícího proti povinnému, a to ani jménem povinného (dlužníka), ani jménem svým. K podání insolvenčního návrhu v daném případě, v němž nefiguroval ani jako dlužník, ani jako věřitel dlužníka, proto navrhovatel aktivní věcnou legitimaci nemá."

viz Povinnost podat insolvenční návrh je pak vysvětleno, ve kterých případech je dlužník povinen podat insolvenční návrh a jaké důsledky se mohou pojit s nesplněním této jeho povinnosti.

Insolvenční řízení se zahajuje dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (§ 97 odst. 1 IZ), a to za předpokladu, že byl podán právně účinným způsobem předepsaným v § 97 odst. 2 až 5 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017), neboť jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 6 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017) – viz další výklad v této části.

Podle § 7a písm. a) IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014) jsou k vedení insolvenčního řízení věcně příslušné krajské soudy jako soudy prvního stupně.

Speciální úprava určující místní příslušnost soudů pro insolvenčních řízení – tedy který krajský soud je pro insolvenční řízení místně příslušný - je obsažena v § 7b IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014). K celé této problematice, včetně zkoumání místní příslušnosti soudu a postoupení věci soudu místně příslušného podle § 105 odst. 1 až 3 OSŘ, viz podrobný výklad v části Pravomoc soudu, jeho věcná a místní příslušnost .

Z uvedeného plyne, že insolvenční řízení je zahájeno dnem, kdy právně účinný insolvenční návrh dojde kterémukoli krajskému (městskému) soudu, třebas by nebyl k danému insolvenčnímu řízení místě příslušný. Dlužno dodat, že podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení je insolvenční soud povinen na insolvenčním návrhu vyznačit údaj o datu, hodině a minutě jeho podání.

Jestliže by tedy insolvenční návrh byl podán věcně nepříslušnému soudu (např. okresnímu, obvodnímu soudu), insolvenční řízení bude zahájeno až dnem, kdy tento návrh byl podle § 104a OSŘpostoupen věcně příslušnému (krajskému) soudu.

Jestliže bylo insolvenční řízení zahájeno podáním insolvenčního návrhu u místně nepříslušného krajského soudu, pak tento soud – ještě před rozhodnutím o své místní nepříslušnosti - je povinen k provedení neodkladných úkonů uvedených v ust. § 7b odst. 5 IZ (zavedeném s účinností od 1. 7. 2017 – část Pravomoc soudu, jeho věcná a místní příslušnost ).

Krajský soud, u něhož bylo dlužníkovo insolvenční řízení zahájeno [tj. insolvenční soud - § 2 písm. b) IZ], přitom - aniž by zkoumal svoji místní příslušnost - je povinen:

a) v případě došlého dlužnického insolvenčního návrhu (bez dalšího) podle § 101 IZ bez dalšího oznámit vyhláškou zahájení insolvenčního řízení a vyrozumět o tom příslušné osoby (viz část Oznámení a vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení),

b) v případě došlého věřitelského insolvenčního návrhu podle § 100a odst. 1 IZ (zavedeného s účinností od 1. 7. 2017) neprodleně - nejpozději do konce nejblíže následujícího pracovního dne - předběžně posoudit, zda tu nejsou důvodné pochybnosti o důvodnosti takového návrhu z hlediska § 128a (tedy z hlediska skutečností odůvodňujících odmítnutí návrhu pro zjevnou bezdůvodnost; v uvedené lhůtě pak buď rozhodne o tom, že insolvenční návrh ani jiné dokumenty založené v insolvenčním spise se v insolvenčním rejstříku nezveřejňují, anebo učiní záznam o tom, že důvody k takovému rozhodnutí neshledal, a pak podle § 101 IZ do 2 hodin od provedení tohoto záznamu (či do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního soudu) oznámí zahájení insolvenčního řízení vyhláškou (podrobněji část Předběžné posouzení věřitelského insolvenčního návrhu a Oznámení a vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení).

V praxi občas dochází k tomu, že insolvenční návrh je sice insolvenčním navrhovatelem výslovně adresován (určen) konkrétnímu krajskému soudu uvedenému v návrhu, leč chybně (zpravidla omylem) byl podán jinému krajskému soudu.

S přihlédnutím k tomu, že podle § 97 odst. 1 IZ se insolvenční řízení zahajuje dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu, jímž je – kterýkoli – krajský soud [§ 7a písm. a) IZ], nabízelo by se postupovat tak, že krajský soud došlý insolvenční návrh, přestože byl adresován jinému soudu, zveřejní v insolvenčním rejstříku, vydá vyhlášku oznamující zahájení insolvenčního řízení (§ 101 IZ – část Oznámení a vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení) a v případě zjištění své místní nepříslušnosti postoupí věc místně příslušnému krajskému soudu (jímž je většinou právě soud, jemuž byl návrh adresován).

Za adekvátní nicméně (i v těchto případech) lze mít přístup obecně praktikovaný v situacích, kdy návrh na zahájení řízení je určen konkrétnímu (označenému) soudu a v rozporu s tímto určením je podán u jiného soudu, a kdy se takový došlý návrh postoupí určenému (označenému) soudu bez dalšího, tj. aniž by bylo třeba usnesením vyslovovat nedostatek místní příslušnosti (§ 105 OSŘ) nebo řešit otázku věcné příslušnosti postupem dle § 104a, 104b nebo 104c OSŘ. To znamená, že krajský soud, jemuž došel insolvenční návrh určený jinému krajskému soudu, nenaloží s tímto návrhem tak, jako by jím u tohoto soudu bylo zahájeno insolvenční řízení (tedy nevydá vyhlášku o zahájení tohoto řízení), nýbrž bezodkladně neformálně (prostřednictvím rejstříku Nc) postoupí návrh krajskému soudu označenému v návrhu. Tomuto "neformálnímu" postupu by neměla být na překážku ani případná okolnost, že krajský soud, jemuž insolvenční návrh došel, zveřejnil vyhlášku oznamující o zahájení insolvenčního řízení; zveřejnění této vyhlášky je tehdy mylným zápisem, neboť insolvenční řízení zatím zahájeno nebylo – stane se tak až dnem, kdy insolvenční návrh (cestou neformálního postoupení) dojde krajskému soudu, jemuž byl určen.

B) Právně účinný insolvenční návrh

Jak výše řečeno, insolvenční řízení je zahájeno pouze tehdy, jestliže insolvenční návrh došlý věcně příslušnému (krajskému – městskému) soudu byl podán právně účinným způsobem.

Podmínky právně účinného podání insolvenčního návrhu (významně doplněné s účinností od 1. 7. 2017 - novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) spočívající v požadavcích ohledně

• osoby podávající za dlužníka tento návrh, jestliže je spojen s návrhem na povolení oddlužení – pasáž ad I),

• způsobu podání tohoto návrhu– pasáž ad II),

• náležitého podpisu tohoto návrhu – pasáž ad III),

• toho, aby se nejednalo o opakovaný návrh věřitele v případě dle § 128a odst. 4 IZ– pasáž ad IV).

V případě nedodržení těchto požadavků se k insolvenčnímu návrhu – bez dalšího a nezvratně - nepřihlíží, tj. podáním takového bezúčinného insolvenčního návrhu věcně příslušnému soudu insolvenční řízení není zahájeno. Takový návrh se proto eviduje v rejstříku "Nc".

O tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, insolvenční soud vyrozumí insolvenčního navrhovatele – viz pasáž ad V).

I) OSOBA PODÁVAJÍCÍ INSOLVENČNÍ NÁVRH DLUŽNÍKA SPOJENÝ S NÁVRHEM NA POVOLENÍ ODDLUŽENÍ

V části 9.2.1.1 je podrobně komentována právní úprava zavedená s účinností od 1. 1. 2017 (novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) prostřednictvím ustanovení § 390a IZ, podle které nejen každý dlužníkův návrh na povolení oddlužení, a též dlužníkův insolvenční návrh, s nímž je spojen jeho návrh na povolení oddlužení dle § 390 odst. 1 věty prvé IZ, může sepsat a podat

a) sám dlužník (§ 390a odst. 2 IZ) jedině pokud je

• - fyzickou osobou, která buď má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu, nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce, nebo
• - právnickou osobou, za niž jedná (návrh činí) osoba uvedená v § 21 OSŘ se stejnou kvalifikací

b) jinak jedině některá z osob uvedených v § 390a odst. 1 IZ, kterými jsou

• - advokát, notář, insolvenční správce či soudní exekutor (který ale nemůže návrh sepsat a podat za toho dlužníka, proti němuž nebo proti jehož manželu vede exekuční řízení - § 390a odst. 6 IZ), nebo
• - akreditovaná osoba (akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle právní úpravy obsažené v nové části třetí IZ vtělené do tohoto zákona s účinností od 1.7.2017 - viz část 9.2.1.1.1).

Osoba ad b) podávající dlužníkův návrh (návrhy) není zástupcem dlužníka pro (celé) insolvenčním řízení - nejde tu o klasické procesní zastoupení, nýbrž o zvláštní dílčí zmocnění pouze pro sepis a podání dlužníkova návrhu, a též k případnému odstraňování jeho vad. Toto zmocnění prokazuje při podání návrhu (návrhů) připojenou zvláštní plnou mocí.

Touto právní úpravou je tedy pro případ insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s jeho návrhem na povolení oddlužení fakticky zavedeno povinné zastoupení dlužníka, který není osobou dle § 390a odst. 2 IZ, ohledně sepisu a podání tohoto insolvenčního návrhu, a též pro případné odstranění jeho vad (viz § 128 odst. 2 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 – viz část Odmítnutí insolvenčního návrhu ).

V souvislosti s uvedenou právní úpravou pak ust. § 97 odst. 5 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) stanoví, že k insolvenčnímu návrhu dlužníka podle § 390 odst. 1 (věty prvé) IZ, tedy spojenému s návrhem na povolení oddlužení, který není sepsán a podán některou z osob uvedených v § 390a odst. 1 nebo 2 IZ, tedy některou z osob k tomu oprávněných, se nepřihlíží

Přechodné období

Zvláštní přechodné ustanovení obsažené v Čl. II. bodu 2 věty třetí zákona č. 64/2017 Sb. (novely) určuje, že k vadě návrhu na povolení oddlužení nebo také insolvenčního návrhu, který byl podán v době 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, spočívající v tom, že návrh nebyl sepsán a za dlužníka podán právnickou osobou k tomu oprávněnou podle věty první tohoto bodu přechodných ustanovení (právnickou osobou, která sice nemá akreditaci, ale nejméně 6 předchozích měsíců vykonávala neziskově činnost odpovídající službám v oblasti oddlužení ve smyslu § 418a IZ) nebo podle § 390a odst. 1 IZ (akreditovanou osobou) ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro účely insolvenčního řízení nepřihlíží.

Tím se tedy stanoví přechodné období 12 měsíců ode dne účinnosti novely (tedy do 1. 7. 2018), během kterého bude akceptován insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, která podala za dlužníka kterákoli právnická osoba, jež k tomu není oprávněna, a tedy nenastane následek dle § 97 odst. 5 IZ, že se k tomuto insolvenčnímu návrhu nepřihlíží. K tomu viz opět výklad v části 9.2.1.1.

II) ZPŮSOB PODÁNÍ INSOLVENČNÍHO NÁVRHU

Právní úpravou obsaženou v § 80a IZ, zavedenou s účinností od 1. 7. 2017, je

1. pro osoby, jež mají podle zvláštního právního předpisu (zákona č. 300/2008 Sb.) bez žádosti (povinně), zřízenou datovou schránku (odst. 1), a za stejných podmínek i pro jejich zástupce, kteří činí podání (odst. 3),

2. pro akreditované osoby podávající za dlužníka návrh insolvenční návrh spojený podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ s návrhem na povolení oddlužení, bez ohledu na to, zda mají zřízenu datovou schránku (odst. 3),

stanovena povinnost jejich elektronické komunikace se soudem dle § 80a odst. 1 věty prvé IZ, tj. povinnost činit veškerá podání – včetně jeho příloh – do datové schránky soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

Jestliže tedy insolvenční návrh

• činí sám insolvenční navrhovatel nebo jeho zástupce, který je osobou podléhající dle § 80a IZpovinné elektronické komunikaci, anebo

• za dlužníka návrh činí některá z příslušných kvalifikovaných osob uvedených v § 390a odst. 1 IZ, jež všechny režimu povinné elektronické komunikaci dle § 80a IZ podléhají (včetně akreditovaných osob),

pak tento insolvenční návrh (a případný s ním spojený návrh na povolení oddlužení) - včetně příloh - musí být podán uvedeným elektronickým způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 větě prvé IZ, tj. do datové schránky soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

Pokud jde o přílohy elektronicky podaného insolvenčního návrhu, které jsou opatřeny vlastnoručním podpisem jiné osoby než podatele (např. seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka dle § 104 IZ (část Insolvenční návrh), připojené k jeho insolvenčnímu návrhu podanému za něj jinou oprávněnou osobou, zmocněncem), pak z hlediska dodržení požadavku elektronického způsobu jejich podání je podstatné jen to, zda tyto přílohy byly podány – s návrhem či zvlášť – způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 větě prvé IZ. Jinou věcí je to, v jaké podobě lze mít předloženou listinu za validní z hlediska požadavku jejího vlastnoručního podpisu. Jestliže by se jednalo o listinu, u níž není nutný (zákonem předepsaný) úředně ověřený podpis, pak zřejmě vesměs lze akceptovat, pokud tato listina bude insolvenčnímu soudu předložena předepsaným elektronickým způsobem v  prosté kopii (tedy scan její listinné podoby). Jedině u listiny s podpisy úředně ověřenými (u které je toto ověření povinné) je nutno předložit autorizovanou konverzi této listiny do její elektronické podoby [§ 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů]. To ale s tím, že absence autorizované konverze listiny zaslané insolvenčnímu soudu elektronickým způsobem se v insolvenčním řízení – tak jak tak - neprojevuje jako vada podání z hlediska speciální úpravy § 80a odst. 1 věty prvé IZ, a tedy nepřichází v úvahu řešit ji způsobem a s důsledky plynoucími z § 80a odst. 2 IZ.

K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPA 53 INS 21840/2017, 2 VSPH 199/2018-P4-9 ze dne 16.2.2018 (citace z odůvodnění):

"Požadavek autorizované konverze listiny zaslané insolvenčnímu soudu elektronickým způsobem je tedy důvodný u listiny, jež musí být dle výslovného požadavku zákona opatřena úředně ověřenými podpisy (jak vyžaduje např. ust. § 97 odst. 3 IZ ohledně navrhovatelova podpisu na insolvenčním návrhu či na plné moci jeho zmocněnce, který za něj návrh podepsal, kdy ovšem nesplnění takového požadavku je spojeno se zvláštním následkem nepřihlížení k návrhu dle § 97 odst. 2 IZ), anebo v případě plné moci, u níž o nutnosti ověřených podpisů rozhodl (usnesením, jímž se vede řízení) předseda senátu či samosoudce (§ 28 odst. 4 o.s.ř.), popřípadě vznikne-li pochybnost o pravosti předložené listiny – tehdy její autorizovaná konverze, stejně jako předložení originálu či jeho ověřená kopie, je způsobilá rozptýlit pochybnost o tom, že předkládaný dokument není falzum, tedy že obsah listiny v elektronické podobě odpovídá dokumentu v původní listinné podobě". (...)

Uvedené však nic nemění na tom, že absence autorizované konverze listiny zaslané insolvenčnímu soudu elektronickým způsobem [tedy absence převedení tohoto dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě dle § 22 odst. 1 písm. a) ZEÚ] se v insolvenčním řízení neprojevuje jako vada podání z hlediska speciální úpravy § 80a odst. 1 věty prvé IZ, a tedy nepřichází v úvahu řešit ji způsobem a s důsledky plynoucími z § 80a odst. 2 IZ."

Podle § 97 odst. 4 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) k insolvenčnímu návrhu, který – v rozporu s § 80a IZ - nebyl podán předepsaným elektronickým způsobem (je-li činěn osobou podléhající povinné elektronické komunikaci) se nepřihlíží. Tento zákonem stanovený následek předmětné závady tedy vylučuje, aby byl ve smyslu § 80a odst. 2 IZ řešen postupem podle § 43 OSŘ ).

Uvedené ustanovení stejný důsledek spojuje též s tím, že insolvenční návrh nebyl podán ve stanoveném formátu, leč potud dané ustanovené fakticky nedojde užití (taková vada se reálně nevyskytne), neboť IZ ani příslušná prováděcí vyhláška č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení [vydaná dle zmocňovacího ustanovení § 431 písm. e) IZ], pro elektronicky podaný insolvenční návrh žádný formát nepředepisuje. Fakticky se tak uplatní obecně platné požadavky instrukce Ministerstva spravedlnosti 133/2012-OD-ST ze dne 17. 4. 2013 předepisující formáty pro dokumenty obsažené v datové zprávě, s tím, že v jiném formátu e-podatelna soudu podání vůbec nepřijme (považuje se za nedodané, nepřihlíží se k němu), o čemž podatele vyrozumí.

Dlužno dodat, že podle § 80a odst. 1 věty druhé IZ insolvenční soud může výjimečně - v odůvodněných případech - akceptovat podání v listinné podobě, tj. pokud je podatel objektivně (bez své viny) nemohl učinit v předepsané elektronické podobě a takové důvody současně s podáním výslovně uvedl. Rychlé prozkoumání – ověření - důvodů pro danou výjimku bude pro insolvenční soud zřejmě obtížné, či bude v zásadě nereálné v případě insolvenčního návrhu, neboť by k němu muselo dojít fakticky okamžitě s ohledem na to, že při závěru o nedodržení požadavku elektronického způsobu podání se podle § 97 odst. 4 IZ k takovému insolvenčnímu návrhu nepřihlíží (a tedy nedochází k zahájení insolvenční řízení).

Jestliže podatelem insolvenčního návrhu není osoba podléhající povinné elektronické komunikaci dle § 80a IZ, může tento návrh podat způsobem upraveným v § 42 OSŘ, tj. jak v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, tj. e-mailem podepsaným uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím datové schránky, kdy v obou těchto případech se elektronické podání považuje za podepsané způsobem, s nímž zvláštní právní předpis (§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., § 6 odst. 1 zákona č. 297/2017 Sb.) spojuje účinky vlastnoručního podpisu [viz pasáž ad III)], tak i v listinné podobě (do podatelny soudu či prostřednictvím doručujícího orgánu).

V těchto případech pak platí, že byl-li insolvenční návrh (který je návrhem ve věci samé) podán telefaxem nebo v elektronické podobě, aniž by toto podání bylo podepsáno způsobem, se kterým se podle zvláštního právního předpisu spojují účinky vlastnoručního podpisu (tj. nikoli prostřednictvím datové schránky, anebo emailem bez uznávaného elektronického podpisu), podle § 42 odst. 2 a 3 OSŘ toto podání musí být doplněno předložením jejího originálu nebo písemného podání shodného znění, popř. podáním v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem, nejpozději v procesní lhůtě tří dnů, jinak se k tomuto podání – návrhu (bez dalšího) nepřihlíží. Pokud by příslušné doplnění elektronického (či telefaxového) podání bylo provedeno až po uplynutí této lhůty, nešlo by již o doplnění podání – návrhu - podaného elektronicky, ale o samostatné podání – nový návrh.

Budiž zdůrazněno, že uvedená obecná právní úprava § 42 odst. 2 a 3 OSŘ se – jak již vysvětleno - neuplatní v případě insolvenčního návrhu podaného osobou podléhající v insolvenčním řízení povinné elektronické komunikaci dle § 80a IZ, neboť v takovém případě se k insolvenčnímu návrhu podanému jiným než předepsaným elektronickým způsobem (prostřednictvím datové schránky nebo e-mailem s uznávaným e-podpisem) bez dalšího a nezvratně nepřihlíží podle § 97 odst. 4 IZ, tj. žádné zhojení této vady - příslušným doplněním tohoto podání do 3 dnů – nepřichází v úvahu. Jestliže by došlo k takovému doplnění předložením (původního) insolvenčního podání elektronickým způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 IZ, pak teprve tímto podání by byl právně účinný insolvenční návrh podán - samozřejmě za předpokladu, že nebudou dány jiné důvody dle § 97 IZ, pro které by se k němu nepřihlíželo.

III) PODPIS INSOLVENČNÍHO NÁVRHU

S ohledem na účinky, které jsou spojeny s podáním insolvenčního návrhu, resp. se zahájením insolvenčního řízení (viz část 4.3), je nezbytné jednoznačně identifikovat osoby podávající insolvenční návrhy tak, aby bylo eliminováno jejich zneužívání v konkurenčním boji mezi účastníky hospodářské soutěže, a dlužníkovi a jeho věřitelům umožnit vymáhat případnou škodu vůči neúspěšnému insolvenčnímu navrhovateli postupem podle § 147 IZ (k tomu viz část Náhrada škody vzniklá zahájením insolvenčního řízení ).

Podle § 97 odst. 2 IZinsolvenční návrh musí podatel opatřit náležitým (kvalifikovaným) podpisem, a to takto:

1. návrh učiněný v listinné podobě, musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala,
2. návrh učiněný v elektronické podobě,

   • zašle prostřednictvím datové schránky – podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, má dokument zaslaný prostřednictvím datové schránky osoby, která daný úkon činí, stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, přičemž systém datových schránek umožňuje identifikovat jednotlivé odesílatele; datová schránka je způsobilou formou podání rovněž podle § 42 odst. 4 OSŘ,

   • jinak musí být návrh opatřen uznávaným elektronickým podpisem osoby, která jej podala – podle § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti, použít pouze uznávaný elektronický podpis.

K úřednímu ověření podpisu a k uznávanému elektronickému podpisu viz výklad v závěru této pasáže I).

Výslovnou úpravu toho, zda musí být ověřen podpis osoby, jež podala insolvenční návrh, i na připojené plné moci, kterou zmocňuje k podání insolvenčního návrhu zástupce (advokáta), IZ ve znění účinném do 31. 12. 2013 neobsahoval, tuto otázku řešila pouze judikatura (viz níže uvedené judikáty).

Tyto závěry soudní praxe byly s účinností od 1. 1. 2014 - v zájmu právní jistoty osob podávajících insolvenční návrh - včleněny do § 97 odst. 3 IZ, podle něhož pokud je insolvenční návrh podepsán způsobem uvedeným v odstavci 2, tj. úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem pouze zástupcem insolvenčního navrhovatele na základě procesní plné moci, je podmínka uvedená v odstavci 2, tj. podmínka úředně ověřeného podpisu nebo uznávaného elektronického podpisu insolvenčního navrhovatele, splněna jen tehdy, pokud je úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem insolvenčního navrhovatele opatřena k insolvenčnímu návrhu připojená procesní plná moc. To platí obdobně, jedná-li za…