dnes je 4.7.2022

Input:

Spory o pravost, výši či pořadí pohledávky popřené věřitelem

21.1.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.4.4
Spory o pravost, výši či pořadí pohledávky popřené věřitelem

JUDr. Jolana Maršíková

Právo věřitele popřít pohledávku jiného přihlášeného věřitele bylo do IZ zakotveno novelou provedenou zákonem č. 69/2011 Sb. s účinností od 31. 3. 2011. K důvodům popření pohledávky co do její pravosti, výše nebo pořadí viz část Důvody popření pohledávky.

Předpoklady účinného popření

V části Popření pohledávky věřitelem jsou vysvětleny požadavky kladené na popěrný úkon věřitele dle § 200 odst. 1 a 2 IZ (ve spojení s § 80a IZ) z hlediska

  1. jeho obsahu, formy, způsob podání a
  2. lhůty, ve které nejpozději musí být doručen insolvenčnímu soudu

s tím, že podle § 200 odst. 2 IZse nepřihlíží k popření pohledávky přihlášeným věřitelem, jestliže bylo učiněno vadně [nebyly dodrženy požadavky ad a)], anebo opožděně [insolvenčnímu soudu bylo doručeno později než ve stanovené lhůtě ad b)].

Pokud se k věřitelovu popření pohledávky se ve smyslu výše uvedeného nepřihlíží, insolvenční soud je podle § 200 odst. 3 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) odmítne usnesením, které musí vydat nejpozději

  1. do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce,
  2. v případě oddlužení povoleného spolu s rozhodnutím o úpadku (kdy se přezkumné jednání nekoná – viz část Rozhodnutí o úpadku pod heslem „Další výroky podle § 136 IZ”) nejpozději v rozhodnutí o Zprávě o přezkumu podle § 410 odst. 3 IZ (k tomu viz výklad v části 9.3.3.1).

Pokud se k popření pohledávky věřitelem přihlíží (nebylo insolvenčním soudem odmítnuto), platí, že

  • - v případě řešení úpadku konkursem a oddlužením tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem,
  • - v případě řešení úpadku reorganizací, po dobu jejího trvání, nemá vliv na zjištění popřené pohledávky, tj. je bezúčinné, nečiní popřenou pohledávku spornou (§ 336 odst. 4 IZ).

V závěru části Důvody popření pohledávky je podán výklad k tomu, do kdy může věřitel účinně vzít zpět svoje popření pohledávky.

Po uplynutí lhůty stanovené v § 200 odst. 2 IZ, ve které věřitel musí svůj popěrný úkon učinit, již nemůže měnit uplatněný důvod popření.

Neodmítnutý popěrný úkon se stává odporovou žalobou

V ust. § 200 odst. 5 IZ je zakotven speciální konstrukt, podle kterého popěrný úkon věřitele, který insolvenční soud (jako vadný či opožděný) podle § 200 odst. 3 IZneodmítnul, se bez dalšího přeměňuje v odporovou žalobu popírajícího věřitele.

Takové neodmítnuté podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, se považuje za jeho žalobu, kterou u insolvenčního soudu uplatnil své popření vůči věřiteli popřené pohledávky, a to od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, avšak (ve znění účinném od 1. 7. 2017) nejdříve

  1. po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání,
  2. v případě oddlužení povoleného spolu s rozhodnutím o úpadku (kdy se přezkumné jednání nekoná – viz shora) po schválení zprávy o přezkumu dle § 410 odst. 3 písm. a) IZ, resp. po právní moci takového rozhodnutí (viz výklad v části 9.3.2.1).

V této části je přitom pod heslem „Neúčinnost věřitelova popření po dobu trvání reorganizace” zařazena judikatura vysvětlující závěr, že dojde-li k popření pohledávky věřitelem a dlužníkův úpadek je řešen reorganizací, pak s ohledem na bezúčinnost věřitelova popření po dobu trvání reorganizace je dán důvod k tomu, aby insolvenční řízení na tu dobu incidenční řízení přerušil podle § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ.

Obsahové náležitosti žaloby

K obsahovým požadavkům předmětné odporové žaloby věřitele se vyjádřil Vrchní soud v Praze, např. v usnesení sp. zn. MSPH 76 INS 8540/2011, 2 VSPH 215/2012-B ze dne 6. 8. 2012 (citace z odůvodnění):

„I v případě podání popěrného úkonu platí zásada, že soudu musí být z podání zřejmé, o čem a na jakém podkladě má ve věci rozhodnout. Proto má popírající věřitel povinnost vylíčit skutkovou stránku předmětu řízení, která je předepsaným formulářem naznačena jako úkon popření označené a specifikované pohledávky jiného věřitele, který je vymezen co do rozsahu popření a důvodů, jež k popření pohledávky vedly.

Při hodnocení úkonu popření přihlášky věřitelem je totiž třeba přihlížet ke specifické formě tohoto úkonu, který je činěn na předepsaném formuláři a z něhož petit podané žaloby vyplývá z obsahu interaktivního formuláře pouze nepřímo. Formulář primárně směřuje věřitele ke specifikaci popřené pohledávky a důvodů jejího popření, které se v případě splnění zákonných podmínek stávají současně věřitelovými žalobními tvrzeními. Vyplývá z něj, čeho se věřitel domáhá a z jakých důvodů, a ze zákona je zřejmé, k jakému typu žaloby se vztahuje. S ohledem na popsanou konstrukci ust. § 200 odst. 1 a 5 IZ proto není nutné trvat na požadavku doslovného uvedení závěrečného návrhu (případné) žaloby na popření pohledávky, od něhož ustoupila i obecná soudní praxe ve sporném civilním řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 112/2007 ze dne 17. 3. 2008). Na rozdíl od soudu prvního stupně je proto odvolací soud toho názoru, že důvod popření pohledávek i to, že se tímto podáním odvolatel domáhá vydání rozhodnutí, jímž bude rozhodnuto o důvodnosti popření pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení co do pravosti i výše, je z popěrných úkonů zřejmé.”

K témuž viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 36 INS 12047/2010, 3 VSPH 2/2012-B ze dne 3. 9. 2012 (citace z odůvodnění):

„Z obsahu podání věřitele je zřejmé, že zákonným požadavkům ve smyslu § 79 odst. 1 OSŘ věřitel vyhověl, neboť předložil insolvenčnímu soudu řádně vyplněný formulář, včetně vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a je z něj patrno, čeho se věřitel domáhá. Věřitel předložil insolvenčnímu soudu podání, ve kterém mimo jiné rovněž označil řádně ve smyslu § 22a vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, popíranou pohledávku jiného věřitele tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou jiného věřitele; vymezil důvody, pro které je pohledávky popírána co do její pravosti a co do její výše.

Přihlášený věřitel je oprávněn ve smyslu § 200 IZ popřít pohledávku jiného věřitele pouze na předepsaném formuláři. Jestliže tento věřitel, řádně vyplní uvedený formulář, činí výslovně úkon, jímž popírá pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Platí tedy podmínka, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených věřitelem; to předpokládá takové vylíčení rozhodujících skutečností, z něhož jsou insolvenčnímu soudu zřejmé důvody popření a zda popřením je zpochybněna pravost, výše či pořadí popírané pohledávky jiného věřitele.

Jestliže tedy věřitel učiní podání na předepsaném formuláři pro popření pohledávky přihlášeným věřitelem, a řádně jej vyplní, z obsahového hlediska není pochyb o tom, čeho se takový věřitel domáhá. Z toho, že věřitel do formuláře pro popření pohledávky nevtělil návrh na znění výroku rozhodnutí insolvenčního soudu, což ostatně učinit ani nemohl, nelze dovozovat, že by takové podání postrádalo některou ze zákonem požadovaných náležitostí. Platí, že žalobce (věřitel) není povinen formulovat návrh na znění výroku, neboť o formulaci výroku rozhodnutí rozhoduje pouze soud, jenž ani případným návrhem na znění výroku není vázán. Rozhodující je hledisko obsahové. To znamená, že soud dbát o to, aby formulace výroku jeho rozhodnutí odpovídala (z obsahového hlediska) tomu, čeho se navrhovatel návrhem skutečně domáhal (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 152/2003).

Podání věřitele tedy nepostrádá žádnou z obecných náležitostí soudního podání ve smyslu § 42 odst. 4 OSŘ ani ze zvláštních náležitostí popření pohledávky přihlášeným věřitelem podle § 200 IZ.”

Specifika odporového sporu popírajícího věřitele

  • Žalobou je popěrný úkon učiněný na předepsaném formuláři, který se podle § 200 odst. 5 IZ stal žalobou (viz výklad shora).

  • Žalobcem je vždy popírající věřitel a žalovaným je věřitel, který popřenou pohledávku přihlásil.

Uvedené platí bez ohledu na kvalitu popřené pohledávky, tj. bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou, nebo nevykonatelnou. Totéž platí i pro případ popření pořadí pohledávky, při kterém jinak – není-li popírajícím subjektem přihlášený věřitel – podává odporovou žalobu (dle § 198 odst. 1 IZ) vždy věřitel, jehož pohledávka byla (pouze) co do jejího pořadí popřena, tedy i pokud jde o pohledávku vykonatelnou, neboť tato její kvalita nemá význam z hlediska zkoumání jejího pořadí (viz výklad v úvodních pasážích částí Spory o pravost, výši či pořadí nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem a Spory o pravost či výši vykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem).

  • Popírající věřitel je vázán důvodem popření pohledávky, který uplatnil do skončení lhůty stanovené pro jeho popěrný úkon v § 200 odst. 2 IZ.

  • Omezení popěrných důvodů vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu popřené co do pravosti nebo výše:

Jako důvod takového popření lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání uvedeného pravomocného rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (§ 200 odst. 6 IZ). K tomu viz judikaturu zařazenou v části Osoby oprávněné popřít pohledávku a následky takového popření ad a) pod heslem „Popření vykonatelné pohledávky – judikatura”.

  • Popření pořadí podle § 196 odst. 2 IZ, tj. práva na uspokojení ze zajištění u pohledávky uspokojitelné pouze ze zajištění:

Popírá-li právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v poměrech předvídaných ustanovením § 196 odst. 2 IZ přihlášený věřitel, potom - bez ohledu na důvody popření [tj. bez ohledu na to, zda je popřena (jen) pravost (existence) pohledávky vůči osobnímu dlužníku (odlišnému od zástavního dlužníka, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení), nebo zda je popřeno (jen) právo na uspokojení ze zajištění (aniž by byla zpochybněna existence pohledávky vůči osobnímu dlužníku), popř. zda je popřena jak existence pohledávky, tak i právo na uspokojení ze zajištění] - při splnění podmínek předpokládaných ustanovením § 200 odst. 5 IZse toto popěrné podání považuje za žalobu popírajícího věřitele na popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění. Proto žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podanou věřitelem, jehož právo na uspokojení pohledávky ze zajištění s účinky podle § 196 odst. 2 IZ zákona popřel pouze přihlášený věřitel, soud jako podanou neoprávněnou osobou podle § 160 odst. 4 IZodmítne. K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 42 ICm 3171/2015, 103 VSPH 93/2016-98 (KSCB 27 INS 27621/2014) ze dne 29. 9. 2016.

  • Zánik účasti popírajícího věřitele (žalobce) v insolvenčním řízení:

Jestliže insolvenční soud v průběhu incidenčního sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky rozhodnul o ukončení účasti popírajícího věřitele v insolvenčním řízení, podle § 161 odst. 2 IZlze v incidenčním sporu pokračovat jen na návrh insolvenčního správce;

Nahrávám...
Nahrávám...