dnes je 30.6.2022

Input:

Spor o vyloučení věci z majetkové podstaty

18.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.4.5
Spor o vyloučení věci z majetkové podstaty

JUDr. Jolana Maršíková

Majetkovou podstatu definuje § 2 písm. e) IZ jako majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů. Rozsah majetkové podstaty je pak vymezen v § 205 IZ v závislosti na tom, zda bylo insolvenční řízení zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka či k návrhu věřitele. Majetek nenáležející do majetkové podstaty určují § 207 a § 208 IZ. K tomu viz podrobný výklad viz 6.1.1.

Vyrozumění třetí osoby o soupisu

Soupis majetkové podstaty provádí insolvenční správce podle § 217 a násl. IZ a insolvenčnímu soudu jej předkládá na předepsaném elektronickém formuláři.

Zahrne-li do majetkové podstaty věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu ve vlastnictví třetí osoby (nenáležející dlužníkovi), nebo jejíž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k ní uplatňuje právo vylučující soupis třetí osoba (srov. dále komentovaný § 225 odst. 1 IZ), pak podle § 224 odst. 1 IZ

- do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží nebo kdo k němu uplatňuje právo,

- třetí osobu o zahrnutí majetku do podstaty písemně vyrozumí a na její žádost jí vydá o soupisu osvědčení.

K tomu podrobněji viz část 6.1.3, vzor vyrozumění je zařazen viz 6.1.3.1.

Vyřazení ze soupisu správcem

Podle § 217 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014), nicméně insolvenční správce sám bez dalšího – po projednání s věřitelským výborem a vyrozumění insolvenčního soudu o tomto opatření – vyřadí ze soupisu majetkové podstaty majetkové hodnoty, o kterých vyjde v průběhu insolvenčního řízení najevo, že nenáležejí do majetkové podstaty; to platí bez zřetele k tomu, že v době vyřazení se již osoba, která má z vyřazení prospěch, nemůže domáhat vyloučení těchto majetkových hodnot z majetkové podstaty. Tím není vyloučena možnost opětovného soupisu vyřazených majetkových hodnot do majetkové podstaty. K tomu podrobněji viz část 6.1.4.

O jinou procesní situaci půjde v případě, kdy se bude sám dlužník domáhat vynětí majetku z majetkové podstaty. Postup pro tento případ je upraven v § 226 IZ (viz část 6.1.4).

Důvod vylučovací žaloby

Pokud trvá soupis věci, práva, pohledávky nebo jiná majetkové hodnoty, platí ust. § 204 odst. 2 IZ, podle kterého třetí osoby se mohou domáhat toho, aby byl tento majetek vyloučen z majetkové podstaty, jen vylučovací žalobou podle tohoto zákona, totiž podle § 225 IZ. Žádný přímý dopad na soupis majetkové podstaty tedy nebude mít případný rozsudek, kterým bude např. určeno, že žalobce je vlastníkem majetku sepsaného do majetkové podstaty, nebo rozsudek, kterým bude smlouva uzavřená s dlužníkem shledána neplatnou, pokud by takové rozhodnutí bylo v průběhu insolvenčního řízení vydáno jiným soudem či jiným orgánem (§ 231 IZ).

Ustanovení § 225 odst. 1 IZ určuje, že pokud třetí osoba nesouhlasí se soupisem majetku do podstaty, neboť se domnívá, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje její právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, může se žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

K uvedenému viz výklad níže pod heslem „Předpoklady pro vyhovění žalobě o vyloučení majetku ze soupisu” a judikatorní závěry pod heslem „Další vysvětlující judikatura”

Jestliže již došlo - ještě před podáním vylučovací žaloby nebo po jejím podání (tedy během excindačního řízení) - ke zpeněžení sporného majetku, pak vlastník (žalobce) má právo domáhat se vylučovací žalobou dle § 225 odst. 1 IZvydání výtěžku z tohoto zpeněžení (namísto vydání již zpeněženého majetku) – k tomu viz § 225 odst. 6 IZ a výklad v závěru této části pod heslem „Zpeněžení sporného majetku před nebo po podání vylučovací žaloby - požadavek vydání výtěžku namísto zpeněženého majetku”.

Řízení o vyloučení majetku z podstaty je incidenční sporem

K podání žaloby o vyloučení věci, práva, pohledávky či jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty podle § 225 odst. 1 IZ, nebo o vydání výtěžku zpeněžení sporného majetku dle § 225 odst. 5 IZ, je příslušný insolvenční soud [§ 7a písm. b) IZ a § 7b odst. 4 IZ], tj. soud, před nímž insolvenční řízení probíhá [§ 2 písm. b) IZ].

Toto řízení je incidenčním sporem [§ 159 odst. 1 písm. b) IZ].

Soudní poplatek

Soudní poplatek se (s účinností od 1. 9. 2011) vyměřuje podle položky 13 sazebníku, který tvoří přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to podle předmětu sporu. Ve sporu o vyloučení nemovitostí se platí soudní poplatek ve výši 5.000 Kč za každou nemovitost (rozuměj soubor nemovitostí zapsaných na jediném listu vlastnictví). Je-li předmětem vylučovací žaloby podnik nebo jeho organizační složka, činí soudní poplatek 10.000 Kč, v ostatních případech pak 2 000 Kč.

Lhůta k podání žaloby

Žalobu je nutno podat v propadné 30denní lhůtě počítané od doručení shora uvedeného vyrozumění o soupisu. Jde opět o lhůtu hmotněprávní, takže žaloba musí být nejpozději posledního dne lhůty podána u insolvenčního soudu.

Zastavení řízení o žalobě

Insolvenční soud řízení o vylučovací žalobě zastaví, pokud

- jejímu projednání brání nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, nebo který se nepodařilo odstranit (§ 160 odst. 5 IZ),

- nebyl zaplacen příslušný soudní poplatek za podání žaloby (pokud žalobce není od placení tohoto poplatku osvobozen),

- žaloba byla žalobcem vzata zpět.

Fikce oprávněnosti soupisu

Pokud vylučovací žaloba

- nebyla včas podána, nebo

- byla insolvenčním soudem zamítnuta nebo odmítnuta či řízení o ní zastaveno,

podle § 225 odst. 3 IZplatí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně.

Prostřednictvím vylučovací žaloby podané podle § 225 IZse tak pro poměry insolvenčního řízení s definitivní platností vymezuje příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka.

- oprávněnost soupisu smí řešit jen insolvenční soud v excindačním sporu

Viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 953/2014 ze dne 20. 11. 2014, uveřejněného pod č. 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně (§ 225 odst. 3 IZ), nenastane tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor; jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou.

Odmítnutí žaloby

Insolvenční soud podle § 160 odst. 4 IZodmítne vylučovací žalobu, která

- byla podána opožděně, tj. po uplynutí lhůty stanovené v § 225 odst. 2 IZ,

- má nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které brání v řízení o ní pokračovat (§ 43 OSŘ),

- byla podána osobou k tomu neoprávněnou.

Předpoklady pro vyhovění žalobě o vyloučení majetku ze soupisu

V návaznosti na závěry vyslovené ohledně rozhodování o vylučovací žalobě v poměrech konkursního řízení vedeného podle ZKV např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 342/2000 ze dne 28. 2. 2002, jeho usnesení sp. zn. 29 Odo 951/2006 ze dne 22. 3. 2007 a jeho rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 ze dne 30. 5. 2002, uveřejněném pod č. 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. 29 Cdo 683/2011 ze dne 29.10.2015, uveřejněném pod č. 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 116/2016”) k výkladu § 225 odst. 1 IZ a ohledně otázky, za jakých předpokladů může insolvenční soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, vyslovil závěry, které lze shrnout následovně:

I v poměrech insolvenční úpravy patří k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle § 225 odst. 1 IZ (excindační žalobě), že:

1) označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty dlužníka,

2) vylučovací žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka a došla soudu nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo vylučující soupis (k tomu dlužno dodat, že osoba, která tvrdí, že označený majetek do majetkové podstaty nepatří, může podat vylučovací žalobu bez ohledu na to, zda jí bylo doručeno vyrozumění o soupisu tohoto majetku do majetkové podstaty dlužníka). Legitimace k podání vylučovací žaloby je dána již tím, že věc byla insolvenčním správcem zařazena (zapsána) do soupisu podstaty;

- žalobu podanou dlužníkem proto insolvenční soud dle § 160 odst. 4 IZodmítne,

3) žalovaným je insolvenční správce.,

4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky konkursu a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen),

5) osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala

  1. nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen,
  2. nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí;

tento předpoklad může být podle insolvenční úpravy (oproti ZKV nově) nahrazen (jinak naplněn) též tím, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že „tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu”.

Současně Nejvyšší soud v R 116/2016 vysvětlil, že vylučovací žaloba je i v insolvenčních poměrech svou povahou žalobou určovací, naléhavý právní zájem se však u tohoto typu žalob neprokazuje (nezkoumá se), neboť plyne přímo z dikce § 225 odst. 1 IZ. Pro otázku věcné legitimace žalobce k podání vylučovací žaloby stále platí požadavek, že soupis zasahuje do právní sféry žalobce (vylučovatele), tedy, že právě jeho právní sféry se týká „jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu”.

Jinak řečeno (viz právní větu R 116/2016), žalobce, který se žalobou podle § 225 odst. 1 IZ domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že označený majetek neměl být do soupisu zařazen proto, že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, je k podání vylučovací žaloby aktivně věcně legitimován jen tehdy, zasahuje-li soupis majetku do jeho právní sféry (jeho právní sféry se týká „jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu”).

K výše uvedeným závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil také v rozsudku  sen. zn. 29 ICdo 37/2016 ze dne 30.11.2016, uveřejněném pod č. 65/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 14/2015 ze dne 28.2.2017.

- zamítnutí vylučovací žaloby pro nedostatek věcné legitimace žalobce

1) Nejvyšší soud v R 116/2016 ve smyslu výše uvedeného (a s odkazem na závěry svého rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 ze dne 30.5.2002, uveřejněného pod č. 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 27/2003”) také vyložil, že aktivní věcnou legitimaci žalobce k podání žaloby o vyloučení sporného majetku z majetkové podstaty dlužníka nezakládá sama o sobě skutečnost, že sporný majetek byl již byl dříve sepsán do konkursní podstaty úpadce - či do majetkové podstaty jiného dlužníka – co osobního dlužníka žalobce; takovou vylučovací žalobu náleží zamítnout. K tomu citujeme z odůvodnění:

„Nejvyšší soud již v R 27/2003 formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého práva a povinnosti spojené se soupisem majetku do konkursní podstaty svědčí tomu správci konkursní podstaty, který majetek sepsal jako první. V pořadí druhý soupis týchž nemovitostí neopravňuje správce konkursní podstaty, který takový soupis provedl, k tomu, aby po dobu, kdy trvají účinky v pořadí prvního soupisu, s nemovitostmi nakládal, ani jej nezatěžuje povinností obstarat údržbu a správu sepsaných nemovitostí (k tomu je povolán správce konkursní podstaty, který nemovitosti sepsal jako první). V pořadí druhý soupis sporných nemovitostí tak sám o sobě žádným způsobem neomezuje správce konkursní podstaty, který nemovitosti sepsal jako první, co do jeho možnosti věc držet, užívat, požívat její plody a užitky, popř. tuto věc zpeněžit nebo s ní jinak nakládat. Význam takového druhého soupisu tak lze spatřovat pouze ve spojení se žalobou podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV, jíž se osoba, která druhý soupis provedla, domáhá vůči správci konkursní podstaty, který věci sepsal jako první, vyloučení těchto věcí z konkursní podstaty.

V rozsudku ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2005, pod číslem 113, Nejvyšší soud (navazuje potud na závěry formulované v R 27/2013) dále vysvětlil, že nemá-li v pořadí druhý soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty příslušného úpadce žádný dopad do poměrů správce konkursní podstaty, který věci sepsal jako první, nemůže být tento správce konkursní podstaty ani aktivně věcně legitimován k podání vylučovací žaloby podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV. Rozhodnutí soudu, jímž by bylo takové žalobě vyhověno, by totiž na obsahu a rozsahu jeho práv a povinností k věcem sepsaným do konkursní podstaty ničeho neměnilo (srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Odo 505/2006, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2009, pod číslem 45).

Shora uvedené závěry se přitom nepochybně prosadí rovněž v situaci, kdy v pořadí druhý soupis dotčeného majetku nebude učiněn v konkursu vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání, nýbrž (až) v insolvenčním řízení za účinnosti insolvenčního zákona.

Pro poměry projednávané věci z výše řečeného plyne, že ani žalobce jako konkursní věřitel, který v konkursu vedeném na majetek úpadce uplatnil právo na oddělené uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení sporných nemovitostí, jež správce konkursní podstaty zahrnul jako první do soupisu (konkursní podstaty), nemůže být na svých právech nijak dotčen v pořadí druhým soupisem těchto nemovitostí (do majetkové podstaty dlužníka). Pozdější soupis sporných nemovitostí totiž (za daného stavu) nemůže představovat ani potencionální zásah do právní sféry žalobce, když na jeho postavení odděleného věřitele v konkursním řízení, ani na rozsah uspokojení jeho (spornými nemovitostmi zajištěné) pohledávky v konkursu vedeném na majetek úpadce takový soupis žádný dopad nemá. Dokud trvají účinky v pořadí prvního soupisu sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce, není konkursní podstata úpadce žádným způsobem omezena tím, že tytéž nemovitosti později sepsal do konkursní podstaty nebo jiné majetkové podstaty jiný správce (správce konkursní podstaty, insolvenční správce).

Závěr odvolacího soudu, podle kterého žalobce není ve sporu aktivně věcně legitimován, je tedy správný.”

Nejvyšší soud v rozsudku sen.zn. 29 ICdo 44/2018 ze dne 30.3.2020 dále vyložil, že aktivní věcnou legitimaci žalobce (insolvenčního správce) k podání vylučovací žaloby proti (jinému) insolvenčnímu správci, jenž sepsal majetek do majetkové podstaty „svého dlužníka” jako první v pořadí, nelze zakládat pouze na argumentu, že „jiným důvodem” ve smyslu § 225 odst. 1 IZ je skutečnost, že žalobce (insolvenční správce) učinil soupis vylučovaného majetku do majetkové podstaty „svého (jiného) dlužníka” jako druhý v pořadí, neboť jen tím, že majetek byl sepsán (do majetkové podstaty jiného dlužníka) později, nemůže být zasaženo do právní sféry tohoto (jiného) dlužníka

2) Také v poměrech insolvenčního řízení jsou plně využitelné závěry, které Nejvyšší soud ohledně vylučovací žalobě činěné v rámci konkursního řízení vedeného podle ZKV vyslovil již v usnesení sp. zn. 29 Odo 951/2006 ze dne 22. 3. 2007 a podle nichž právo domáhat se vyloučení pohledávky ze soupisu konkursní (majetkové) podstaty nemá osoba povinná úhradou sepsané pohledávky (dlužník úpadce, resp. insolvenčního dlužníka). Dlužník, který má za to, že svůj závazek vůči věřiteli splnil, že tento závazek zanikl jiným ze zákonem předvídaných způsobů nebo že není dlužníkem konkrétní osoby, se může v případě nejistoty o svém právním postavení domáhat vyjasnění příslušné právní otázky určovací žalobou dle § 80 písm. c) OSŘ (pozn.: od 1. 1. 2014 jde o § 80 OSŘ). Jinak řečeno, důvodem pro zamítnutí žaloby na vyloučení pohledávky z majetkové podstaty je situace, kdy se vyloučení sepsané pohledávky domáhá osoba, která je podle soupisu povinna úhradou této pohledávky, tedy tvrzený dlužník dané pohledávky. Ten může účinně zpochybňovat existenci předmětné sepsané pohledávky nebo to, že je osobou povinnou k jejímu zaplacení (že je dlužníkem), jen v rámci své procesní obrany ve sporu, ve kterém by vůči němu insolvenční správce zaplacení této pohledávky uplatnil (anebo – jestliže správce nehodlá pohledávku soudně vymáhat, ale hodlá ji zpeněžit úplatným postoupením – prostřednictvím již zmíněné určovací žaloby).

K témuž se pak pro insolvenční poměry vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. 20 Icdo 142/2018 ze dne 27.6.2019, ve kterém zdůraznil, že shora uvedená situace není důvodem k odmítnutí vylučovací žaloby, nýbrž k jejímu zamítnutí, neboť má-li osoba peněžitý závazek vůči insolvenčnímu dlužníku, týká se soupis pohledávky dlužníka za touto osobou do majetkové podstaty dlužníka právní sféry této osoby (viz shora prezentované závěry R 116/2016 ohledně aktivní věcné legitimace žalobce). Z odůvodnění citujeme:

„Promítnuto do poměrů projednávané věci nemá Nejvyšší soud (na rozdíl od soudu odvolacího) žádné pochybnosti o tom, že soupis pohledávky dlužníka za žalobcem do majetkové podstaty dlužníka se týká právní sféry žalobce; závěr odvolacího soudu ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce (ústící v rozhodnutí o odmítnutí žaloby) tak zjevně neobstojí.

Shora uvedený právní názor Nejvyššího soudu ohledně věcné legitimace žalobce k podání vylučovací žaloby (§ 225 IZ) však v  dané věci nemá vliv na závěr o nedůvodnosti této žaloby.

Je tomu tak již proto, že důvodem, pro který se žalobce domáhá vyloučení pohledávky z majetkové podstaty, je (pouze) „spornost” pohledávky; samotné popření existence pohledávky je však z hlediska oprávněnosti soupisu pohledávky do majetkové podstaty nevýznamné. Je-li totiž věřitel (zde dlužník představovaný insolvenčním správcem reprezentujícím majetkovou podstatu) přesvědčen, že má vůči třetí osobě (zde vůči žalobci) pohledávku, je tím dán i důvod pro soupis pohledávky do majetkové podstaty. Případné posouzení, zda pohledávka (co do základu, respektive výše uvedené v soupisu) vskutku existuje, je vyhrazeno (až) případnému sporu, ve kterém se bude žalovaný vůči žalobci domáhat jejího zaplacení”.

Ve smyslu uvedeného Vrchní soud v Praze v usnesení č. j. 198 ICm 3608/2014, 103 VSPH 688/2015-64 (MSPH 98 INS 36628/2013) ze dne 20. 10. 2015 uzavřel, že směnečný

Nahrávám...
Nahrávám...