5.3.6.2 Rozsah a výpočet exekučních srážek ze mzdy
Ing. Růžena Klímová
Srážky ze mzdy je možné provádět jen do výše pohledávky s příslušenstvím. Příslušenstvím se rozumí úroky, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky u soudu, znalečné, odměna soudnímu exekutorovi apod. Způsob provádění srážek stanoví § 276 až 302 OSŘ a nařízení vlády č. 595/2006 Sb. a vztahuje se na všechny srážky ze mzdy prováděné na základě vykonatelného rozhodnutí, srážky ze mzdy prováděné na základě dohody o srážce ze mzdy, na srážky prováděné bez souhlasu zaměstnance [viz § 147 odst. 1 písm. c), d), e) ZP ] a též na srážky odborových příspěvků.
Čistá mzda
Srážky ze mzdy se provádějí z čisté mzdy a též z příjmů, s nimiž se zachází jako se mzdou. Jedná se o odměny za pracovní nebo služební pohotovost, odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků a dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově. Dále se jedná o odměny z dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, o nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství, odstupné, odbytné, odchodné, důchody, stipendium, podporu v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci, vrácenou daň vyplývající z ročního zúčtování zálohy daně, popřípadě další příjmy, které mají charakter mzdy nebo platu (viz Srážky ze mzdy). Srážky ze mzdy nelze provádět z náhrad cestovních výdajů, ze stravenkového paušálu nebo obdobných náhrad (náhrada za opotřebení vlastního nářadí). Též se srážky ze mzdy neprovádějí ze sociálních výpomocí a věcných darů.
Daňový bonus
S účinností k 24. 4. 2020 došlo k podstatné změně občanského soudního řádu v ustanovení § 317 OSŘ, kde byl rozšířen taxativní výčet pohledávek, které nelze s ohledem na jejich povahu či účel výplaty postihnout výkonem rozhodnutí, o daňový bonus. Jde o dávky podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, příspěvek na péči, zaopatřovací příspěvek, dávky pomoci v hmotné nouzi, daňový bonus, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče. Od 24. 4. 2020 je daňový bonus příjmem dlužníka, a to bez ohledu na druh daňového bonusu (měsíční nebo roční).
Objevují se výklady, že může soudní exekutor vydat exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky na přeplatek zálohy daně z ročního zúčtování daně. Vysvětleme, proč tomu tak je a jak by měl zaměstnavatel postupovat.
Dle ustanovení § 277 OSŘ se srážky provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Problém spočívá v tom, že není dostatečně na legislativní úrovni vyřešeno, zda v případě ročního zúčtování jde o mzdu povinného nebo jinou peněžitou pohledávku. U přeplatku na dani jde obsahově o prostředky, které by vstoupily do výpočtu, jestliže by nebylo vyšších záloh. Podle § 38ch odst. 5 ZDP platí, že se přeplatek vrací při zúčtování mzdy. Vrácený přeplatek se tak jeví jako mzda, tj. peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Toto tvrzení vyplývá i z judikátu Vrchního soudu v Praze, sp. značka 1 VSPH 241/2013 ze dne 18. 3. 2013, kde se uvádí, že přeplatek na dani z ročního zúčtování záloh je považován za jiný příjem povinného, a je tedy nutné s přeplatkem z ročního zúčtování nakládat jako se mzdou. Přeplatek vzniklý ročním zúčtováním záloh vyplácený zaměstnavatelem se tudíž považuje za součást čisté mzdy, a proto musí spadat pod provedení exekuce na mzdu, nikoliv pod exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky. Té v minulosti podléhal jen daňový bonus (roční i měsíční), který je však od 24. 4. 2020 jakoukoliv exekucí nepostižitelný, a je proto nezbytné ho odlišit od přeplatku na dani z ročního zúčtování.
Jak je výše uvedeno, někteří soudní exekutoři se nadále mylně domnívají, že přeplatek z ročního zúčtování může být postižen jako jiná peněžitá pohledávka. K danému problému se již dříve vyjádřila Komora soudních exekutorů ČR s tím, že nelze tentýž majetek postihnout dvěma způsoby současně, tedy exekucí na mzdu a exekucí přikázáním jiné peněžité pohledávky. Je však otázkou, jak se má zachovat zaměstnavatel, pokud obdrží exekuční příkaz na jinou peněžitou pohledávku na přeplatek z ročního zúčtování daně, když současně u dlužníka eviduje exekuci na mzdu? Právní úprava daný problém neřeší a je tudíž na zaměstnavateli, jak se rozhodne. Pokud se však opřeme o § 277 OSŘ a výše citovaný judikát, pak i nadále je nutné přeplatek z ročního zúčtování daně s výjimkou daňového bonusu považovat za součást čisté mzdy, která podléhá jen exekuci na mzdu. Na příkladech si ukážeme, jak by měl zaměstnavatel postupovat.
Příklad:
Zaměstnanec požádal o provedení ročního zúčtování daně a se zúčtováním mzdy za březen 2023 mu zaměstnavatel vyplatil čistou mzdu ve výši 55 031 Kč, z toho roční daňový bonus byl 17 600 Kč a roční zúčtování zálohy daně činilo 6 450 Kč, kompenzace vzniklých rozdílů 24 050 Kč (17 600 + 6 450). Zaměstnanec má přednostní exekuci na mzdu a v březnu 2023 byla do datové schránky doručena exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky na přeplatek z ročního zúčtování zálohy daně. Zaměstnanec má nezabavitelnou částku ve výši 17 048 Kč (je osamělý a má v péči jedno dítě).
Nezabavitelnou částku tvoří 13 638 + 3 409,50 = 17 047,50, zaokr. 17 048 Kč.
Postup zaměstnavatele
Příklad:
Zaměstnanec má přednostní exekuci na mzdu a v současné době je doručena exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky na přeplatek z ročního zúčtování zálohy daně za rok 2022. Je ženatý a má 2 děti. Nezabavitelná částka činí 13 638 + (3 x 3 409,50) = 23 866,50, zaokr. 23 867 Kč.
Požádal o provedení ročního zúčtování daně a se zúčtováním mzdy za březen 2023 mu zaměstnavatel vyplatil čistou mzdu ve výši 59 015 Kč, z toho roční daňový bonus byl -3 915 Kč a roční zúčtování zálohy daně činilo 14 450 Kč. Kompenzace vzniklých rozdílů je 10 535 Kč (14 450 – 3 915). Přestože se k ročnímu daňovému bonusu nepřihlíží, nelze zaměstnanci srazit více, než mu je zúčtováno. Exekuce na mzdu se provádí z čisté mzdy, a proto se v daném případě vezme v úvahu čistá mzda ve výši 59 015 Kč.
Exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky se nenaplní, neboť není co srazit. Disponibilní část mzdy se použila na exekuci na mzdu, která byla v aktivním pořadí. Právní úprava nedovoluje postihnout příjem dvěma či více různými druhy exekucí (kombinace exekuce na mzdu a exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky).
Z uvedeného výkladu vyplývá, že přeplatek z ročního zúčtování zálohy daně s výjimkou ročního daňového bonusu, který musí být dlužníkovi vždy vyplacen, je postižen pouze exekucí na mzdu. Přesto je nutné, aby zaměstnavatelé informovali příslušný exekutorský úřad, proč jím doručenou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky na přeplatek z ročního zúčtování zálohy daně provést nemohou. Jen tak se předejde zbytečným nedorozuměním.
V rámci insolvenční srážky, má-li dlužník daňový bonus (měsíční nebo roční), může být situace jiná. Opět připomeňme judikát čj. 1 VSPH 241/2013, v němž Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 18. 3. 2013 judikoval, že daňový bonus není dávkou určenou k výživě dítěte, ale je pouze nástrojem daňové optimalizace a je mimořádným příjmem v případě insolvence dlužníka. Pokud insolvenční správce určí zaměstnavateli, aby při provádění insolvenční srážky srazil dlužníkovi i daňový bonus, je plátce mzdy povinen tak činit. Není-li tento požadavek vznesen, musí být i v případě insolvenční srážky daňový bonus (měsíční i roční) vyplacen zaměstnanci.
Nahoru Nezabavitelná částka
Z čisté mzdy se odečte nezabavitelná částka podle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., která se vyplácí povinnému.
Nezabavitelná částka, která musí být dlužníkovi vždy vyplacena, je odvozena
-
ze životního minima jednotlivce, které je určeno v § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, které od 1. 1. 2023 činí 4 860 Kč,
-
z normativních nákladů na bydlení pro jednu až dvě osoby uvedených v § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., pro obec s alespoň 70 000 obyvateli ve výši 14 197 Kč a § 26a odst. 2 písm. a) navýšení normativních nákladů na bydlení pro jednu nebo dvě osoby ve výši 1 400 Kč.
Základní částka, která nesmí být podle § 278 OSŘ sražena povinnému z měsíční mzdy, je rovna úhrnu dvou třetin součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu nebo dvě osoby podle zákona č. 117/1995 Sb. na osobu povinného, a jedné čtvrtiny nezabavitelné částky na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné. Částka normativních nákladů na bydlení pro jednu nebo dvě osoby se stanoví pro byt užívaný na základě nájemní smlouvy v obci s alespoň 70 000 obyvateli.
Nezabavitelná částka na vyživovanou osobu činí jednu čtvrtinu nezabavitelné částky dlužníka. Částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení, činí 1,5násobek součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu až dvě osoby. Zákonem č. 456/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, se stanoví normativní náklady na bydlení v § 26 odst. 1 písm. a) pro obec s alespoň 70 000 obyvateli ve výši 14 197 Kč a v § 26a odst. 2 písm. a) navýšení normativních nákladů na bydlení pro jednu nebo dvě osoby ve výši 1 400 Kč.
Výpočet parametrů od 1. 1. 2023
Vyživovací povinnost
Při výpočtu nezabavitelné částky se započte dílčí nezabavitelná částka tolikrát, kolika osobám je dlužník povinen poskytovat výživné. Vyživovací povinnost upravují ustanovení § 910 a 911 NOZ. Vyživovanou osobou je pro účely exekučních srážek ze mzdy dítě vlastní či osvojené (adoptované) do ukončení povinné školní docházky, a poté, jestliže
-
se soustavně připravuje na budoucí povolání nebo se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz,
-
z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu není schopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
Vyživovací povinnost vůči dětem se týká pouze dětí vlastních a osvojených (adoptovaných). Nemůže-li o dítě pečovat žádný z rodičů, může soud svěřit dítě do osobní péče jiné osoby. Soud takto rozhodne, vyžaduje-li to zájem dítěte a tato fyzická osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy. V případě svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče trvá i nadále vyživovací povinnost rodičů k dítěti, přičemž rodiče by měli platit výživné právě k rukám fyzické osoby, které soud svěřil dítě do výchovy.
Vyživovací povinnost dětí není omezena věkem 26 let, jak je tomu u daňového zvýhodnění na dítě v oblasti daní, a jak je tomu u studentů, kteří studují střední školu a vysokou školu v bakalářském nebo magisterském studijním programu (tzv. pojištěnci státu v oblasti zdravotního…
