dnes je 8.12.2022

Input:

Rozpoznejte manipulaci a účinně se proti ní braňte

5.9.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

501
Rozpoznejte manipulaci a účinně se proti ní braňte

Mgr. Ludmila Třeštíková

Přesvědčování a manipulace jsou součástí komunikačního procesu. Zatímco přesvědčování je umění přimět lidi, aby něco udělali, aniž by je jednající nutil, manipulace je vědomé použití neférových způsobů jednání.

Manipulace

Manipulace je snaha působit na myšlení druhé osoby či více osob a něco dosáhnout neférovými prostředky. Manipulátor se snaží přesvědčit okolí o správnosti myšlenky, názoru či jednání, které by nepřijali. Manipulovaná osoba si často ani neuvědomuje, že je s ní manipulováno, případně si to uvědomuje, ale z nějakého důvodu se nemůže a někdy ani nechce bránit.

Manipulátor většinou na začátku jedná tak, aby získal u svých obětí sympatie. Často využívá své kouzlo osobnosti a znalost slabých stránek ostatních lidí.

V této lekci on-line kurzu Profesionální dovednosti manažera se naučíte:

  • Rozpoznávat manipulátory a jejich zbraně.

  • Používat asertivní nástroje k zastavení manipulace.

Přesvědčování i manipulace jsou součástí komunikačního procesu. Rozdíl mezi nimi je ve 3 faktorech: dobrovolnost, zdůvodněnost a zainteresovanost posluchače.

Přesvědčování je umění přimět lidi, aby něco dělali nebo něčemu věřili, aniž je k tomu jednající donutí. U přesvědčování posluchač dobrovolně změní svůj názor.

Manipulace je vědomé nebo i bezděčné použití neférových způsobů chování, respektive jednání (jestliže svého partnera při rozhovoru omezuji v jeho právu hájit své názory a vnucuji mu stanoviska, která dobrovolně neakceptuje).

Tyto metody komunikace se opírají o:

1. Tezi – adekvátní fakta a tvrzení, o kterých chce jednající posluchače přesvědčit.

2. Argumenty – prostředky, kterými jednající dokazuje pravdivost teze. Zde rozhoduje:

a) způsob podání přesvědčivých argumentů (rychlost nebo pomalost, naočkování, váha argumentů a opakování),

b) řazení v čase:

  • klimax (od menšího množství slabých argumentů po větší počet silných argumentů),

  • antiklimax (uspořádání opačné, tj. od více silnějších po méně slabších),

  • mezoklimax (centrická amplifikace – nejsilnější argumenty uprostřed komunikátu).

Manažeři a manipulace:

  • Manipulace má otevřené i jemnější formy, které si firma či manažeři nemusejí vždy plně uvědomovat.

  • Obvyklým důvodem vedoucím k použití manipulativních metod je přesvědčení, že určitých cílů lze dosáhnout lépe, pokud se podaří je před ostatními skrýt či nedat zcela najevo.

  • Složitější formou manipulace jsou vyjádření, jejichž cílem je zabránit rozhovoru nebo diskusi na určité téma či tento rozhovor rychle ukončit.

  • Manipulace se zaměstnanci je etický problém, a krátkodobé výhody, jež může manipulace přinášet, se pro firmu zpravidla poměrně rychle mění v dlouhodobé nevýhody (zhoršuje mezilidské vztahy na pracovišti a vede ke ztrátě důvěryhodnosti manipulující osoby nebo firmy).

Nejtypičtější manipulace ve firmě

1) Nakládání s informacemi

Techniky: od filtrování nebo zadržování informací, přes jejich zkreslování, selektivní informování, zahlcení informacemi či rozšiřování nepodstatných a zástupných informací, šíření pověstí, ničení podkladů až po využívání předem připravených, zdánlivě spontánně navržených formulací, používání složitých či nesrozumitelných odborných vyjádření svádějících k nejasným nebo nesprávným interpretacím, sbírání speciálních informací apod.

2) Využívání nepřímých a neformálních vztahů

Uměle podporované rivality mezi zaměstnanci, zavazování určitých osob k podpoře na základě reciprocity, přizvání osob, jejichž podpora má být získána, ke zdánlivé spolupráci, odvolávání se na mocné spojence či patrony, svalování chyb na určité zaměstnance (vytváření obětních beránků) či jejich veřejné kritizování, obcházení služebních postupů, uzavírání skrytých dohod, izolování nepohodlných pracovníků, obsazování důležitých míst osobami loajálními vůči skupinovým zájmům, zdánlivé hlasování, povolávání zdánlivě neutrálních, ve skutečnosti však předpojatých osob k řešení konfliktů či sporů apod.

3) Neverbální ovlivňování – zacházení s neverbálními symboly

Chování, jehož snahou je imponovat a současně znejistit, a tak učinit ovlivnitelnějším. Např. nechat úmyslně čekat osobu před kanceláří nebo přijít pozdě na schůzku (a tak demonstrovat vlastní důležitost a hodnotu svého času), nechat se během rozhovoru přerušit fingovaným důležitým telefonátem, označovat si při rozhovoru v materiálech určitá (i zcela nepodstatná) místa apod.

Nástroje manipulace:

  • Apel na svědomí („Už jsme toho pro vás tolik udělali”).

  • Příslib odměny či reciprocity („Když toto uděláte pro nás, uděláme my toto pro vás”).

  • Využívání principu nápodoby či sklonu k sounáležitosti („Každý musí něco vykonat pro společný cíl”).

  • Apel na rozum („Zvažte to logicky”).

  • Časový tlak („Teď není čas k diskusi, musíme rychle jednat”).

  • Odvolání se na domnělé experty a autority („Zahraniční odborníci zjistili, že v dobře fungujících firmách každý musí …”).

  • Odvolání se na předchozí vyjádření či rozhodnutí dané osoby („Tento názor jste již v minulosti podpořil”).

  • Pohrůžka důsledky („Nevyjdete-li nám vstříc, budeme muset…”).

  • Diskriminace („Naše cíle jsou daleko důležitější než vaše”).

  • Bagatelizace s následkem ukončení diskuze („To

Nahrávám...
Nahrávám...