dnes je 4.7.2022

Input:

Rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku

28.11.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.7
Rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku

Mgr. Ivana Mlejnková

V době po rozhodnutí o úpadku dlužníka, kdy ještě nebylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku (konkursem, reorganizací nebo oddlužením), tj. v případech uvedených v § 149 IZ, kdy s rozhodnutím o úpadku nebylo spojeno (dle § 148 IZ nebylo možno spojit) rozhodnutí o způsobu jeho řešení (viz část Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku ), může insolvenční soud rozhodnout o tom, že dlužník není v úpadku. Může tak učinit

  • - bez návrhu za podmínek stanovených v§ 158 odst. 1 IZ, nebo
  • - na návrh dlužníka za podmínek stanovených v§ 158 odst. 2 IZ.

Nutno zdůraznit, že tak jak možnost insolvenčního soudu rozhodnout o tom, že dlužník není v úpadku, je vázána jen na situaci, kdy ještě nebylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku, tato podmínka vychází z předpokladu, že soud postupoval řádně v režimu § 149 IZ, tj. že skutečně nebylo možno s rozhodnutím o úpadku spojit i rozhodnutí o způsobu jeho řešení dle § 148 IZ. K tomu viz závěry níže citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 6473/2011, 2 VSPH 604/2012-B ze dne 17. 5. 2012.

Rozhodnutí vydané i bez návrhu

Jestliže insolvenční soud před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku dlužníka zjistí, že

a) ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, nebo

b) není zde žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň jsou uspokojeny

i bez návrhu (jakmile takové skutečnosti vyjdou najevo) rozhodne, že dlužník není v úpadku (§ 158 odst. 1 IZ). Obdobně jsou v § 308 IZ koncipovány i důvody pro obligatorní zrušení konkursu (viz část 7.9).

Rozhodnutí k návrhu dlužníka

K návrhu dlužníka podanému před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, insolvenční soud rozhodne o tom, že dlužník není v úpadku, pokud dlužník k návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly (§ 158 odst. 2 IZ). V tomto případě tedy insolvenční soud existenci dlužníkova úpadku nezkoumá, neboť všichni věřitelé svým společným projevem vůle vyjádřili, že nemají na pokračování insolvenčního řízení zájem, a pokud s navrženým postupem souhlasil i insolvenční správce a tyto osoby svůj souhlas vyjádřily předepsanou formou, insolvenční soud musí návrhu vyhovět. Za obdobných podmínek lze dle § 308 IZ zrušit prohlášený konkurs (viz část 7.9).

Judikáty

V usnesení sp. zn. KSPH 39 INS 1527/2009, 2 VSPH 474/2009- B ze dne 14. 12. 2009 Vrchní soud v Praze vyslovil závěry, podle nichž bylo-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, je vyloučen (byť i jen analogický) postup podle § 158 IZ. Na tom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že se do insolvenčního řízení včas nepřihlásil žádný z věřitelů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu. Tato skutečnost nemůže vést po povolení oddlužení k vydání rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku, ani nemůže vést k neschválení oddlužení nebo k zastavení insolvenčního řízení, neboť ani za takového stavu věci dlužníku nelze upírat možnost řešit úpadek oddlužením. Vznikly-li po rozhodnutí o úpadku v insolvenčním řízení pohledávky za majetkovou podstatou, náleží je zapravit právě v rámci oddlužení, o jehož způsobu jeho provedení při absenci nezajištěných věřitelů, kteří by o něm hlasovali, rozhodne insolvenční soud podle § 402 odst. 5 IZ.

K tématu viz též závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 45 INS 6473/2011, 2 VSPH 604/2012-B ze dne 17. 5. 2012 (citace z odůvodnění):

„Z citovaných ustanovení /poz.: míněn § 158 odst. 1 až 3 IZ/ je zřejmé, že insolvenční soud může vydat rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku jen v řízení, v němž dosud nebylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, přičemž dle ust. § 4 odst. 2 IZ se rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku rozumí a) rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jde-li o konkurs nebo o některý ze zvláštních způsobů řešení úpadku, b) rozhodnutí o povolení reorganizace, jde-li o reorganizaci, a c) rozhodnutí o povolení oddlužení, jde-li o oddlužení. Vrchní soud v Praze již v usnesení sp. zn. KSPH 39 INS 1527/2009, 2 VSPH 474/2009-B-15 ze dne 14. 12. 2009 k výše uvedenému uvedl, že pokud již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku spojené s rozhodnutím o povolení oddlužení, je vyloučen (byť i jen analogický) postup podle ust. § 158 IZ, a že insolvenční soud pochybil, když v dané fázi insolvenčního řízení rozhodl o tom, že dlužník není v úpadku.

Odvolací soud je však přesvědčen o tom, že úpravě obsažené v ust. § 158 IZ a účelu IZ, jehož lze vedle konkursu dosáhnout také prostřednictvím reorganizace a oddlužení (viz ust. § 1 písm. b) IZ), neodpovídá ani O způsobu řešení úpadku je totiž insolvenční soud v případech uvedených v ust. § 148 IZ povinen rozhodnout již s rozhodnutím o úpadku, později samostatným rozhodnutím jen za podmínek a ve lhůtách uvedených v ust. § 149 a násl. IZ. Jinými slovy, ust. § 158 odst. 1 a 2 IZ umožňuje insolvenčnímu soudu rozhodnout o tom, že dlužník není v úpadku toliko před rozhodnutím podle ust. § 149 IZ, které lze vydat jen v případě, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí podle ust. § 148 IZ.

Ust. § 148 odst. 3 IZ přitom určuje, že pokud dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud spojí (je povinen spojit) s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. V úvahu tak zásadně přichází buď rozhodnutí o povolení oddlužení dle ust. § 397 IZ (jde-li o dlužníka, u něhož je oddlužení přípustné a jsou-li splněny i ostatní zákonné podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí), nebo rozhodnutí o prohlášení konkursu dle ust. § 396 IZ (s nímž je spojeno rozhodnutí o odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení anebo rozhodnutí, jímž insolvenční soud vezme na vědomí zpětvzetí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení).

V posuzovaném případě však insolvenční soud takto nepostupoval a s rozhodnutím o úpadku dlužníka, jenž podal insolvenční návrh společně s návrhem na povolení oddlužení, nespojil rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného usnesení které však neobstojí,

Nahrávám...
Nahrávám...