4.5.1.4
Překážka litispendence (překážka věci zahájené) a překážka reiiudicatae (věci rozsouzené)
JUDr. Jolana Maršíková
Překážku věci zahájené nečiní další insolvenční návrh podaný dalším navrhovatelem po zahájení insolvenčního řízení, neboť podle § 107 IZ se považuje za přistoupení k řízení (viz část Další insolvenční návrh). Tímto dalším navrhovatelem může být i sám dlužník. Vrchní soud v Praze dospěl v usnesení sp. zn. KSLB 76 18639/2013, 3 VSPH 1179/2013-A ze dne 6. 1. 2014 k závěru, že soud prvního stupně nesprávně naložil s insolvenčním návrhem dlužníka jako s podáním, kterým bylo zahájeno jeho nové insolvenční řízení, ačkoli šlo o podání, jímž dlužník přistoupil k původnímu insolvenčnímu řízení vedenému k návrhu věřitele. Soud tak napadeným usnesením rozhodl o zastavení insolvenčního řízení dlužníka, které ve skutečnosti vůbec zahájeno nebylo.
Pokud by však týž navrhovatel podal další insolvenční návrh směřující proti témuž dlužníkovi, byť pro jinou pohledávku, překážka věci zahájené by bránila projednání takového dalšího návrhu.
K tomu viz např. závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 41 INS 21888/2011, 3 VSPH 60/2012-A ze dne 20. 6. 2012 (citace z odůvodnění):
"Překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá vůči témuž dlužníku další insolvenční návrh (návrh na zjištění úpadku dlužníka) dříve, než bylo jejímu původnímu návrhu vydáním rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka vyhověno nebo než o něm bylo pravomocně jinak rozhodnuto. Z hlediska totožnosti věci nemá přitom žádného významu okolnost, zda v insolvenčním řízení, jež bylo dle § 97 IZ zahájeno podáním insolvenčního návrhu požadující zjištění dlužníkova úpadku, byl podán také návrh na způsob řešení tohoto úpadku (§ 4 IZ), kdo ho podal a o jaký návrh se jedná."
Z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 4128/2011, 2 VSPH 562/2011-A, ze dne 27. 5. 2011 plyne, že pro posouzení, zda je zde překážka věci zahájené, je rozhodující stav v době rozhodnutí insolvenčního soudu v později zahájeném řízení.
Vrchní soud v Olomouci v usnesení sp. zn. KSBR 32 INS 29592/2014, 1 VSOL 1362/2014 ze dne 19. 12. 2014 dospěl k závěru, že v řízení o odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení podle § 104 odst. 1 OSŘ, spočívající v překážce litispendence podle § 83 odst. 1 OSŘ, nelze podle ustanovení § 142 odst. 2 IZ přihlédnout ke skutečnosti, že po rozhodnutí soudu prvního stupně bylo řízení ve věci dříve zahájené pravomocně skončeno a překážka litispendence odpadla, neboť účinností rozhodnutí o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 OSŘ, tj. zveřejněním v insolvenčním rejstříku podle § 89 odst. 1 IZ, zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a v řízení již nelze pokračovat. Odvolací soud vysvětlil, že pro poměry insolvenčního řízení nejsou použitelné závěry, které formuloval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne sp. zn. 29 Odo 353/2002 25. 2. 2003 o tom, že "pokud v průběhu řízení odpadne překážka litispendence dříve, než bylo řízení zastaveno či pravomocně rozhodnuto ve věci samé, nebrání odpadnuvší překážka pokračovat v řízení, neboť v době rozhodování soudu ve věci samé tato překážka již neexistuje. To platí jak pro rozhodnutí soudu prvního stupně, tak pro rozhodnutí soudu odvolacího".
Vrchní soud v Praze se v usnesení sp. zn. KSPH 36 INS 7687/2014, 3 VSPH 821/2014-A, ze dne 9. 7. 2014 zabýval situaci, kdy nejprve podal insolvenční návrh dlužník (jeden z manželů) a následně pak podali manželé – dlužníci insolvenční návrh společný, a to v době, kdy o prvním podaném návrhu (insolvenčním řízení A) nebylo ještě pravomocně rozhodnuto. Ze závěrů odvolacího soudu citujeme:
"Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh, jímž bylo u téhož insolvenčního soudu zahájeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSPH 36 INS 7687/2014, podali dlužnice a) společně s dlužníkem b) spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení ve smyslu § 394a IZ již dne 20. 3. 2014, a tedy poté, co řízení o předchozím insolvenčním…
