12.1
Prameny mezinárodního práva soukromého
Mgr. Iva Jarolímová
Zásadním pramenem českého mezinárodního práva soukromého je zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZMPS").
Zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014, kdy zrušil předchozí zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Zákon je součástí nové kodifikace soukromého práva a obsahuje komplexní úpravu regulující soukromoprávní poměry s mezinárodním prvkem.
"Nový" zákon o mezinárodním právu soukromém je rozdělen do devíti částí (obecná ustanovení, obecná ustanovení mezinárodního práva procesního, obecná ustanovení mezinárodního práva soukromého, ustanovení pro jednotlivé druhy soukromoprávních poměrů, právní pomoc ve styku s cizinou, řízení o úpadku, rozhodčí řízení a uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů, přechodná a závěrečná ustanovení. V poslední deváté části je stanovena účinnost, konkrétně na již zmíněný 1. leden 2014.
Co se týká předmětu úpravy zákona, v ust. § 1 ZMPS je výslovně uvedeno, že tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem:
a) právním řádem kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva,
b) právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v soukromoprávních poměrech,
c) pravomoc a postup soudů a jiných orgánů při úpravě poměrů uvedených v písmenech a) a b) a rozhodování o nich včetně postupu v řízení, jestliže je mezinárodní prvek jen v řízení samotném,
d) uznávání a výkon cizích rozhodnutí,
e) právní pomoc ve styku s cizinou,
f) některé záležitosti týkající se úpadku,
g) některé záležitosti týkající se rozhodčího řízení včetně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů.
V ust. § 2 ZMPS vymezuje postup při jeho aplikaci v rámci úpravy stejné otázky vyskytující se u mezinárodních smluv, potažmo předpisů EU, kdy uvádí, že zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo…
