dnes je 3.7.2022

Input:

Osobní bankrot dlužníka

27.1.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.3.6.5 Osobní bankrot dlužníka

Ing. Růžena Klímová

Pojem insolvence lze obecně chápat jako neschopnost dlužníka dostát svým peněžitým závazkům, jinak řečeno: jde o platební neschopnost. Ochrana věřitelů, ale i insolvenčních osob se uskutečňuje prostřednictvím insolvenčního práva, zejména pak prostřednictvím zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "IZ").

V insolvenčním zákoně jsou sledovány dva základní cíle:

  1. definice situací, za kterých se dlužník ocitá v úpadku,
  2. stanovení způsobů řešení úpadku.

Zákon v případě úpadku dlužníka však nepracuje pouze s kategorií "platební neschopnost", nýbrž pod pojem insolvence zahrnuje též předlužení.

Platební neschopnost

Platební neschopnost dlužníka je charakterizována tak, že dlužník má:

  1. více věřitelů (tedy více než 2),
  2. peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti,
  3. své peněžité závazky není schopen plnit.

První dvě podmínky jsou snadno zjistitelné. S třetí podmínkou spojuje insolvenční zákon čtyři skutečnosti, z nichž musí být splněna alespoň jedna. 

Dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, když:

  • zastavil platby podstatné části svých peněžních závazků, nebo

  • je dlužník po lhůtě splatnosti s nejméně dvěma peněžitými závazky nejméně u dvou různých věřitelů po dobu delší než tři měsíce, nebo

  • není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Tato skutečnost signalizuje, že majetek dlužníka nepostačuje k uspokojení alespoň jedné splatné pohledávky po lhůtě splatnosti, nebo

  • nepředložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, které mu uložil insolvenční soud. Jde o seznam majetku dlužníka včetně jeho pohledávek s uvedením dlužníků dlužníka. Dále se jedná o seznam, kde se uvádějí závazky dlužníka s uvedením jeho věřitelů a další náležitosti uvedené v § 104 odst. 2 IZ.

Předlužení

předlužení jakožto druhé formy úpadku jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Tato forma úpadku se neřeší cestou oddlužení, protože se týká právnických osob nebo fyzických osob, které podnikají.

Od roku 2014 je přípustné oddlužení také u fyzické osoby, která podniká, pokud dluhy nepocházejí z podnikání. Dluh z podnikání však nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Hrozba úpadku

Zákon řeší i situaci, kdy úpadek může reálně hrozit. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Etapy insolvenčního řízení

Aby mohla být poskytnuta dostatečná ochrana dlužníkům a současně vytvořena možnost co možná nejvyššího uspokojení pohledávek věřitelů, zákon člení samotné insolvenční řízení na dvě etapy. S každou z etap jsou spojeny zákonem předvídané účinky. První etapou je doba od zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužníka, druhou etapou je doba od úpadku do skončení insolvenčního řízení.

Podání návrhu na oddlužení

Ustanovení § 390a IZ upravuje dvě možnosti podání návrhu na povolení oddlužení.

  1. Návrh podle § 390 odst. 1  musí být sepsán a za dlužníka podán
    1. advokátem, notářem, soudním exekutorem, insolvenčním správcem, nebo
    2. akreditovanou osobou; akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle tohoto zákona.
  2. Návrh na povolení oddlužení může být podán samotným dlužníkem v případě,
    1. je-li dlužníkem fyzická osoba, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce, nebo
    2. je-li dlužníkem právnická osoba a jedná-li za ni osoba uvedená v § 21 OSŘ, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce.

Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh a zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Insolvenční návrh musí být:

  • v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo

  • v elektronické podobě opatřen jejím uznávaným elektronickým podpisem, nebo zaslán prostřednictvím její datové schránky.

Náležitosti návrhu na oddlužení jsou uvedeny v § 391 a násl. IZ. Dalším právním předpisem, který upravuje obsah návrhu na oddlužení, je vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, ve znění pozdějších předpisů. Je-li podán návrh na oddlužení na nedostatečné úrovni, tzn. že neobsahuje povinné přílohy nebo některé údaje jsou chybné, vyzve usnesením insolvenční soud dlužníka, aby svůj návrh doplnil, nejpozději však do 7 dnů. Pokud není návrh ve stanovené lhůtě doplněn nebo nejsou doplněny chybějící přílohy, insolvenční soud takový návrh na oddlužení zamítne. Dlužník sám může vzít svůj návrh na oddlužení zpět, dokud soud ještě nerozhodl o schválení oddlužení.

Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, může současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze v případech uvedených v § 396 odst. 1 písm. a) až c) IZ.

Rozhodnutí insolvenčního soudu o povolení oddlužení

Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumává v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníkovi, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Způsob oddlužení

Oddlužení je možno plnit dvojím způsobem: buď zpeněžením majetkové podstaty dlužníka (prodejem dlužníkova majetku), nebo splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty. Volba způsobu oddlužení je ponechána na vůli věřitelů, kteří o něm mohou hlasovat, a to na schůzi věřitelů, popřípadě i mimo schůzi. S ohledem na skutečnost, že insolvenční soud musí v rozhodnutí o úpadku mimo jiné též určit místo a termín schůze věřitelů a přezkumného jednání, mají věřitelé možnost na této schůzi rozhodnout o způsobu oddlužení. Účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku.

Prodej dlužníkova majetku

Zpeněžování majetkové podstaty (prodej dlužníkova majetku) provádí insolvenční správce. I v tomto případě oddlužení platí, že nezajištění věřitelé získávají při oddlužení nejméně 30 % svých pohledávek za dlužníkem, pokud sami nesouhlasí s nižším uspokojením. Zajištění věřitelé jsou uspokojováni z předmětu zajištění až do výše celé pohledávky za dlužníkem. Konečným následkem oddlužení je usnesení, jímž dle § 414 odst. 1 IZ soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Toto osvobození se vztahuje i na pohledávky věřitelů, k jejichž pohledávkám se v průběhu insolvenčního řízení nepřihlíželo, a pohledávky věřitelů, kteří své pohledávky nepřihlásili.

Splátkový kalendář (viz § 412a IZ)

Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je splněno, jestliže

  1. dlužník splatil nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši,
  2. dlužník v době 3 let od schválení oddlužení splatil nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek,
  3. po dobu 5 let od schválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů; má se za to, že tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.

Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je splněno po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, jestliže dlužník řádně splnil všechny povinnosti stanovené v rozhodnutí o schválení oddlužení.

K 1. 6. 2019 nabyl účinnosti zákon č. 31/2019 Sb., kterým se výrazně změnil § 412a IZ [viz písm. c) – text vyznačen kurzívou]. Touto změnou se vstup do oddlužení na začátku procesu výrazně zjednoduší, avšak po pěti letech splácení budou muset soudy většinu případů individuálně posuzovat. Aby bylo oddlužení úspěšné, nemělo by být zrušeno a současně má dlužník vyvinout maximální úsilí pro úhradu dluhů. Tuto podmínku neporuší, pokud zaplatí alespoň 30 procent svých dluhů. Soudy budou po uplynutí lhůty pro oddlužení rozhodovat, zda oddlužení odsouhlasí, a to i v případě, kdy dlužníci udělali maximum pro zaplacení, ale přesto nedosáhli třicetiprocentní hranice.

Dá se předpokládat, že se bude podle nových podmínek více zaměstnanců pokoušet o vstup do oddlužení. Pro zaměstnavatele z toho plynou jisté povinnosti, především deponování exekučních srážek do okamžiku rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu oddlužení. Provádění insolvenčních srážek v případě povolení vstupu do oddlužení je jednodušší než provádění srážek exekučních. Zaměstnavatel nemusí stanovovat pořadí či poměrně uspokojovat či souběžně uspokojovat v případě souběžných plátců. Odesílá jednu srážku v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu.

Ve skutečnosti bude dlužník muset splácet co nejvíce, aby splatil alespoň třicet procent svých pohledávek, ovšem i v případě, že tohoto limitu nedosáhne, může na základě rozhodnutí soudu k oddlužení dojít. Dlužník bude muset doložit, že bude v průběhu oddlužení schopen věřitelům uhradit alespoň stejnou částku, kterou má získat na odměně insolvenční správce. Musí se tedy zjistit, jestli dlužník bude mít na splácení 120 000 Kč v příštích pěti letech. Tato změna by měla umožnit oddlužení podstatně většímu počtu dlužníků.

Nárok na důchod

Vznikl-li dlužníku nárok na starobní důchod před schválením oddlužení a tento nárok trval po celou dobu schváleného oddlužení nebo je-li dlužník invalidní ve druhém nebo třetím stupni, je oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty splněno, jestliže nebylo zrušeno po dobu 3 let od schválení oddlužení.

Dětští dlužníci

Pokud pohledávky nezajištěných věřitelů vznikly alespoň ze dvou třetin jejich výše před dosažením 18 let věku dlužníka, je oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty splněno, jestliže nebylo zrušeno po dobu 3 let od schválení oddlužení. Toto ustanovení týkající se oddlužení tzv. dětských dlužníků nabylo účinnosti 1. 10. 2019. (viz § 412a odst. 6 IZ). Cílem novely je možnost řešení dluhů tzv. dětských dlužníků ve zvýhodněném režimu oddlužení, neboť první úprava dává nově možnost oddlužit se během tří let za současného plnění ostatních podmínek oddlužení dle insolvenčního zákona.

V praxi však až na výjimky dochází k oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Důvody jsou dvojího druhu. V převážné většině dlužníci, pokud vlastní nemovitosti, mají tyto nemovitosti zatíženy zástavním právem ve prospěch zajištěných věřitelů. Dále pak, pokud si dlužník řádně plní své povinnosti, obdrží nezajištění věřitelé v konečném důsledku mnohem vyšší částku, než kdyby se uspokojovali prodejem dlužníkova majetku. Insolvenční zákon stanoví lhůtu pěti let, po kterou je dlužník povinen provádět pravidelné úhrady ze svých příjmů, a to v takovém rozsahu, jako by byla na jeho příjmy prováděna exekuce přednostního charakteru.

I v tomto případě musí být uspokojeno nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. V případě, že by pohledávky věřitelů byly tak vysoké, že by dlužník nebyl schopen uhradit ani 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, je dána možnost uzavřít dohodu mezi dlužníkem a věřiteli, v níž budou věřitelé souhlasit s nižším uspokojením svých pohledávek.

Existuje však

Nahrávám...
Nahrávám...