Odpovědnost za škodu nebo jinou újmu a odměna a nutné výdaje věřitelského výboru

3.6.2.4

Odpovědnost za škodu nebo jinou újmu a odměna a nutné výdaje věřitelského výboru

Mgr. Tomáš Braun

Ustanovení § 60 odst. 1 IZ formuluje obecné požadavky kladené na výkon funkce členů a náhradníků věřitelského výboru (obdobně tak činí v § 36 odst. 1 IZ ve vztahu k insolvenčnímu správci – viz část 3.3.8), kteří jsou při výkonu funkce povinni

a) postupovat s odbornou péčí a

b) dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob – k tomu viz výklad pojmu společný zájem věřitelů viz 2.2.2.

Této odpovědnosti se nezbaví, ani když plnili (či měli plnit) své povinnosti prostřednictvím svých zaměstnanců a jiných osob.

Členové a náhradníci věřitelského výboru odpovídají za škodu nebo jinou újmu (ušlý zisk), kterou způsobili porušením svých povinností nebo neodborným výkonem své funkce. Tuto odpovědnost je (obdobně jako u osob povinných k součinnosti s insolvenčním správcem – viz část 3.3.10) nutno posuzovat podle předpisů upravujících náhradu škody způsobenou porušením povinnosti stanovené zákonem (§ 2910 NOZ). Vznik povinnosti k náhradě této škody se spojuje se zaviněným porušením zákonem stanovené povinnosti.

Podle věty třetí § 60 odst. 1 IZ [jemuž odpovídá i § 295 odst. 2 písm. f) IZ] členové a náhradníci věřitelského výboru mohou nabývat majetek z majetkové podstaty jen se souhlasem schůze věřitelů. Pro případ prohlášení konkursu je tento zákaz speciálně upraven v § 295 IZ (viz část 7.5.2). Smyslem této úpravy je zabránit možnému střetu (majetkových) zájmů, když věřitelský výbor (jeho členové, popř. náhradníci) se spolupodílejí nejenom na volbě způsobu zpeněžení majetkové podstaty (§ 286 odst. 2 IZ), ale i na již zvoleném způsobu zpeněžení (§ 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 IZ). Povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty pro členy a náhradníky věřitelského výboru po dobu insolvenčního řízení nemůže ani insolvenční soud.

Podle § 60 odst. 2 IZ členové a náhradníci věřitelského výboru mají právo na náhradu nutných výdajů spojených s výkonem funkce a na přiměřenou odměnu, jejíž výši určí insolvenční soud. Mezi jejich hotové výdaje (obdobně jako u insolvenčního správce – viz část 3.3.7) patří především:

- cestovní výdaje (např. jízdné, stravné, ubytovací výdaje),

- poštovné,

- telekomunikační poplatky (hovorné),

- náklady na opisy a fotokopie.

Tyto pohledávky jsou pohledávkami za majetkovou podstatou [§ 168 odst. 1 písm. c) IZ], které se zásadně uspokojují v plné (v případě odměny – soudem určené) výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Způsob určení nutných výdajů a odměny členů a náhradníků věřitelského výboru a jejich nejvyšší přípustnou výši stanoví podle § 60 odst. 4 IZ prováděcí právní předpis, jímž je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen vyhláška), předpokládaná v § 431 písm. d) IZ.

§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.zmocňuje k rozhodnutí o výši odměny jednotlivých členů a náhradníků věřitelského výboru insolvenční soud, který přitom, obdobně jako při určení odměny insolvenčního správce (viz § 5 vyhlášky a část 3.3.9), přihlédne zejména:

a) k délce doby,

b) k rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti jednotlivých členů a náhradníků věřitelského výboru.

Insolvenční soud nerozhoduje o odměně věřitelského výboru jako celku, ale dle výše…