dnes je 26.11.2022

Input:

Nepřednostní pohledávky, podřízené pohledávky

18.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.1.5
Nepřednostní pohledávky, podřízené pohledávky

JUDr. Jolana Maršíková

Zvláštní preferenční způsob uspokojení mají v insolvenčním řízení jen pohledávky za podstatou a pohledávky jim na roveň postavené dle § 168 a 169 IZ (části Pohledávky za majetkovou podstatou a Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou), a dále pohledávky s právem na uspokojení ze zajištění (část Zajištěné pohledávky a Uspokojování pohledávek zajištěných věřitelů).

Ostatní (nepřednostní) pohledávky se v insolvenční řízení uspokojují – jsou-li včas a řádně přihlášeny (část Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti a Lhůta pro uplatnění pohledávky přihláškou a výzva k podání přihlášek), nebo se považují za přihlášené [část Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti, Jiné způsoby uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení ad B)] - v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení (§ 165 odst. 1 IZ).

V případě řešení úpadku konkursem se nepřednostní pohledávky uspokojují poměrně na základě pravomocného rozvrhového usnesení (viz část Uspokojování pohledávek rozvrhem), popř. předtím na základě usnesení o částečném rozvrhu (viz část 7.6.3).

V případě řešení úpadku reorganizací jsou věřitelé reorganizačním plánem rozděleni do skupin, a to podle jejich právního postavení a hospodářských zájmů (část Postavení věřitelů po povolení reorganizace)., a jejich pohledávky jsou podle toho uspokojovány plněním reorganizačního plánu, jestliže bude schválen (část 8.8).

V případě řešení úpadku oddlužením se nepřednostní (nezajištěné) pohledávky uspokojují podle zvolené formy oddlužení (část 9.4.1), tj. buď ze zpeněžení majetkové podstaty (podrobněji část 9.5.1.1), anebo – v režimu právní úpravy zavedené s účinností od 1.6.2019 (novelou provedenou zákonem č. 31/2019 Sb.) - splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty, prioritním formou oddlužení (podrobněji část 9.5.1.2).

Podřízené uspokojení

Zvláštní skupinu představují pohledávky vyjmenované v § 172 IZ, jež se uspokojují teprve po úplném uspokojení všech ostatních pohledávek, kterých se týká insolvenční řízení (s výjimkou pohledávek vyloučených z uspokojení dle § 170 IZ). Jde o následující pohledávky:

1) Pohledávky dle § 172 odst. 1 IZ, a to pohledávky, které mají být podle smlouvy uspokojeny až po uspokojení jiné pohledávky, popř. ostatních pohledávek dlužníka, zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka), a pohledávky z podřízeného dluhopisu podle § 34 zák. č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, dle kterého se pohledávky spojené s tímto cenným papírem znějícím na jméno v případě úpadku emitenta uspokojují až po uspokojení všech pohledávek s výjimkou pohledávek, které jsou vázány stejnou nebo obdobnou podmínkou podřízenosti;

tyto pohledávky se uplatňují přihláškou a uspokojují se po uhrazení všech ostatních (nepodřízených a z uspokojení nevyloučených) pohledávek, a to podle dohodnuté nebo stanovené míry jejich podřízenosti, jinak poměrně (§ 172 odst. 3 věta první IZ).

2) Pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu;

tyto pohledávky se neuplatňují přihláškou, ale pouze se oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci (§ 172 odst. 4 IZ). Uspokojují se vždy jako poslední (až za ostatními podřízenými pohledávkami), a to poměrně (§ 172 odst. 3 věta druhá IZ).

Podle závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 22 ICm 3350/2011, 101 VSPH 180/2012-671 (KSPL 27 INS 6496/2010) ze dne 6. 9. 2012, uveřejněného pod č. 55/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je pohledávka věřitele vzniklá z titulu výkonu rozhodnutí (§ 320 odst. 1 OSŘ) postižením obchodního podílu ve společnosti dlužníka pohledávkou ve smyslu § 172 IZ. Podle § 148 odst. 1 ObchZ a dle § 320a odst. 1 OSŘ zaniká (zanikla) nařízením tohoto způsobu výkonu rozhodnutí účast povinného v obchodní společnosti a na oprávněného tím ze zákona přešlo na základě vydaného soudního rozhodnutí právo na vyplacení vypořádacího podílu ve společnosti (případně na likvidačním zůstatku). Co do právního důvodu se však stále jedná o pohledávku společníka na vypořádací podíl. Proto je postavení oprávněného ve vztahu k dlužníku v zásadě obdobné, jaké má společník ve vztahu ke společnosti v případě zániku jeho účasti dle § 150 odst. 1, 3 ObchZ. Jedná se proto stále o pohledávku společníka za společností (byť přešla na jinou osobu v důsledku nařízení exekuce) dle § 172 odst. 1 IZ a jako takovou je třeba ji evidovat v insolvenčním řízení dlužníka.

3)Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, podle § 172 odst. 2 věty druhé IZ (jak doplněno novelou provedenou zákonem č. 31/2019 Sb., která se ale uplatní jen pro ta insolvenční řízení, v nichž bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka po účinnosti této novely, tj. od data 1.6.2019), se považují za podřízené pohledávkypokud nejsou vůbec vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení dle § 170 IZ - také

  • - úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů,
  • - smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání,

a to ve výši, ve které tyto nároky souhrnně (ve svém souhrnu) převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku.

Podle důvodové zprávy pozměňovacího návrhu k vládnímu návrhu zmíněné novely IZ si tato nová právní úprava klade za cíl řešit situace, kdy „dochází k přihlašování takových pohledávek do oddlužení, jejichž příslušenství výrazně přesahuje výši jistiny, tedy výši původního dluhu, a to navýšením o  úroky, úroky z prodlení či poplatek z prodlení. Důsledkem je, že plněním splátkového kalendáře dochází k distribuci měsíčních splátek ve značné výši na příslušenství pohledávek, což snižuje uspokojení jistiny pohledávek věřitelů, kterým pohledávka plynutím času a navyšováním o úroky nenarostla. V řadě případů se jedná o relikty pohledávek dlouhodobě vymáhaných v exekučním řízení, ve kterém bylo rovněž přednostně uspokojováno příslušenství, nikoliv jistina pohledávky. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že řada takových pohledávek vznikla v době před nabytím účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. před 1. 12. 2016, kdy skrze nedostatky v právní úpravě docházelo ke vzniku excesivního příslušenství tvořeného právě především úroky z prodlení a smluvními úroky.

Navrhuje se tudíž stanovit, aby příslušenství pohledávky ve formě úroků, úroků z prodlení a poplatků z prodlení přesahující výši jistiny (a to výši k okamžiku vzniku pohledávky, třebaže později mohlo dojít k částečnému uspokojení jistiny a do insolvenčního řízení byla jistina přihlášena v nižší výši) bylo v insolvenčním řízení uspokojováno v režimu tzv. podřízených pohledávek (§ 172 insolvenčního zákona), tedy až po úplném uhrazení všech ostatních pohledávek zahrnutých do oddlužení. Výběr pouze určitého druhu příslušenství sleduje logiku privilegování takových typů příslušenství, které nemají sankční povahu nebo které představují náklad vynaložený věřitelem. Takové příslušenství pohledávky se nadále uspokojuje v běžném pořadí nezávisle na výši jistiny”.

Režim zavedený prostřednictvím § 172 odst. 2 věty druhé IZ pro případ řešení úpadku oddlužením tedy spočívá v tom, že pokud přihlášené úroky, další „sankční” příslušenství a smluvní pokuty (nemající povahu dluhu z podnikání), které nejsou vyloučeny z uspokojení dle § 170 IZ, převyšují ve svém souhrnu jistinu pohledávky k okamžiku vzniku pohledávky, považují se v tom rozsahu za podřízené pohledávky.

Podle závěrů rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 43 ICm 3122/2019, 102 VSPH 373/2020-24 (KSCPB 44 INS 14334/2019) ze dne 10.11.2020 předmětná úprava podřízených pohledávek ad 3) zakotvená pro případ řešení úpadku oddlužením v § 172 odst. 2 druhé větě IZ se vztahuje nejen na pohledávky soukromoprávní povahy, ale též na veřejnoprávní pohledávky a tedy i na související úroky a další sankční nároky zde typově vymezené, tj. mimo jiné také na úroky z prodlení podle daňových předpisů.

Citace z odůvodnění označeného judikátu:

„Pro závěr, zda úrok z prodlení podle § 252 DŘ je či není podřízenou pohledávkou podle § 172 odst. 2 IZ je rozhodující výklad znění tohoto zákonného ustanovení ve spojení s citovanou úpravou daňového řádu. Odvolací soud se však v tomto směru neztotožňuje s úvahami ani se závěrem, ke kterým dospěl soud prvního stupně. Totiž, že by systematický výklad a výklad smyslem zákona vedly k závěru, že úroky z prodlení s úhradou daně podřízenou pohledávkou dle § 172 IZ nejsou.

Odvolací soud je naopak toho názoru, že úprava podřízených pohledávek zakotvená pro případ řešení úpadku oddlužením v § 172 odst. 2 druhé větě IZ dopadá - ohledně těch zde typově uvedených nároků, u kterých to připadá v úvahu - též na veřejnoprávní pohledávky, tedy i  na úroky z prodlení podle daňových předpisů (sankce za nezaplacení daně ve lhůtě splatnosti). Jde tu o samostatné speciální pravidlo pro případ oddlužení, které není z pohledu rozlišování mezi soukromoprávními a veřejnoprávními pohledávkami nijak obsahově provázáno s jiným pravidlem

Nahrávám...
Nahrávám...