dnes je 26.11.2022

Input:

Návrhová předběžná opatření

13.12.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.2.1
Návrhová předběžná opatření

Mgr. Tomáš Braun

IZ upravuje následující předběžná opatření, která lze nařídit pouze na základě návrhu.

A) PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍ SE ZAPOČTENÍ VZÁJEMNÝCH POHLEDÁVEK DLUŽNÍKA A VĚŘITELE

IZ na straně jedné připouští, aby si dlužník a jeho věřitelé v průběhu insolvenčního řízení započetli (jednostranně nebo dohodu) své vzájemné pohledávky, na straně druhé stanovuje určité (omezující) podmínky přípustnosti započtení po rozhodnutí o úpadku (viz část 7.3.4), nebo v některých specifických případech započtení zakazuje zcela. Před rozhodnutím o úpadku je započtení nepřípustné podle § 122 odst. 3 IZpo dobu trvání moratoria (viz část Nakládání s majetkovou podstatou po dobu trvání moratoria) a podle § 324 odst. 3 a § 352 odst. 3 IZod zveřejnění podání návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku do účinnosti reorganizačního plánu (viz část 8.4.3). Tyto zákazy započtení mohou být prolomeny návrhovými předběžnými opatřeními podle§ 82 odst. 3 písm. a) a b) IZ[viz další výklad ad 1) a 2)], a naopak jinak přípustné započtení může insolvenční soud – pro určité případy nebo na určitou dobu – zakázat návrhovým předběžným opatřením podle § 82 odst. 3 písm. c) IZ[viz další výklad ad 3)].

Tato předběžná opatření může insolvenční soud nařídit jen za následujících podmínek:

  • - na návrh dlužníka či insolvenčního správce (v závislosti na tom, kdo z nich je v době rozhodnutí k započtení oprávněn), věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem, přičemž navrhovatel je povinen složit jistotu (k tomu podrobnější výklad níže),
  • - neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů [viz § 2 písm. j) IZ a část 2.1.2],
  • - z důvodů hodných zvláštního zřetele.

Doručení rozhodnutí

Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 3 IZ se doručuje zvlášť - do vlastních rukou - dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě, že se předběžné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům (§ 82 odst. 5 druhá věta IZ).

Vyrozumění o nařízení předběžného opatření

Ustanovení § 82 odst. 6 IZ určuje, že pokud je dlužník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 3 IZ současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku Českou národní banku. Jedná se o speciální informační povinnost insolvenčního soudu vůči České národní bance, která vykonává dohled a kontrolu nad dodržováním povinností vyplývajících ze zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, a přímo použitelných předpisů Evropské unie v oblasti finančního trhu.

1) Předběžné opatření, jímž insolvenční soud udělí souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria

Dovozujeme, že podmínky pro nařízení tohoto předběžného opatření budou dány především v případech, kdy požadovaný zápočet vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele nebude mít podstatný vliv na realizaci stabilizačních opatření, které dlužník – v zájmu překonání úpadku či hrozícího úpadku – hodlá provést po dobu moratoria. O takovou situaci půjde např. tehdy, kdy předmětem zápočtu bude fakticky nedobytná pohledávka dlužníka (dlužníkův dlužník bude nemajetný nebo budou chybět podklady pro soudní vymáhání pohledávky apod.).

2) Předběžné opatření, jímž insolvenční soud udělí souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku

Obdobně jako u předběžného opatření ad 1) dovozujeme, že podmínky pro nařízení tohoto předběžného opatření budou dány především v případech, kdy požadovaný zápočet vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele nebude mít podstatný vliv na realizaci opatření, které dlužník - v zájmu prosazení řešení úpadku či hrozícího úpadku reorganizací (sanačním způsobem) – hodlá provést k ozdravění hospodaření svého podniku podle reorganizačního plánu po dobu od zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku do účinnosti reorganizačního plánu.

Judikatura

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 37 INS 1718/2011, 1 VSPH 1466/2011-A ze dne 20. 12. 2011 (citace z odůvodnění):

V zásadě shodně se soudem insolvenčním je též soud odvolací toho názoru, že pohledávky, které dlužník sporoval, není možno započíst. Byl-li již podán návrh na povolení reorganizace, pro započtení v této situaci by musely existovat pohledávky, o kterých není důvod pochybovat, a musel by být dán společný zájem věřitelů pro navržené započtení, který však navrhovatel netvrdil ani neprokazoval. Jestliže dlužník činil pohledávky spornými a tvrdil, že pohledávku vůči navrhovateli za rok 2009 uhradil ve splátkách, a pohledávku z titulu přeplatku za rok 2010 neuznal a v této věci inicioval smírčí řízení proti tomuto vyúčtování za rok 2010, nelze mít existenci pohledávek způsobilých k započtení postavenou najisto.

Rovněž tak není odvolací soud přesvědčen o tom, že by započtení neodporovalo společnému zájmu věřitelů, když by navrhovanou kompenzací fakticky došlo k uspokojení pohledávek navrhovatele, čímž by navrhovatel byl zvýhodněn před jinými insolvenčními věřiteli, jejichž míra uspokojení není dosud zřejmá. Důvod hodný zvláštního zřetele nespatřuje odvolací soud v režimu IZ ani v tom, že navrhovatel opírá svoji odvolací argumentaci o veřejnoprávní charakter své pohledávky a namítá, že jde o prostředky, jejichž poskytnutím plnil svoji zákonnou povinnost. Nejde totiž o pohledávky za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 a následující IZ, takže je třeba respektovat princip rovnosti věřitelů obsažený v § 5 IZ.”

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 79 INS 21410/2011, 1 VSPH 454/2012-B ze dne 2. 5. 2012 (citace z odůvodnění):

„Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po rozhodnutí o úpadku dlužníka je možné jen při současném splnění všech podmínek uvedených v § 140 odst. 2 až 4 IZ. Podá-li však dlužník návrh na povolení reorganizace, způsobuje jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku překážku tohoto jinak možného započtení. Tuto překážku lze prolomit jedině předběžným opatřením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ.

V daném případě soud prvního stupně napadeným usnesením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ odstranil překážku bránící započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele (§ 324 odst. 3 IZ) shledav důvodnou argumentaci věřitele v situaci, kdy o dlužníkově návrhu na povolení reorganizace dosud nebylo rozhodnuto. Pro posouzení věci je dle odvolacího soudu rozhodující změna stavu insolvenčního řízení, v němž na schůzi konkursních věřitelů vzal dlužník zpět návrh na povolení reorganizace, což vzal soud na vědomí usnesením tam vyhlášeným a na základě výsledku hlasování schůze věřitelů rozhodl následně o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Za popsaného procesního stavu věci, kdy účinky návrhu na povolení reorganizace byly odklizeny v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka, resp. již s jeho zpětvzetím ve spojení s rozhodnutím insolvenčního soudu o vzetí na vědomí tohoto zpětvzetí, stalo se napadené usnesení obsoletním, neboť započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele – při splnění podmínek stanovených § 140 odst. 2 až 4 IZ – v době rozhodování odvolacího soudu již nebrání nic, co by bylo lze odstranit předběžným opatřením vydaným podle § 82 odst. 3 IZ.”

3) Předběžné opatření, jímž insolvenční soud zakáže započtení pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele

Judikatura

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 27 INS 1919/2010, 1 VSPH 642/2010-B ze dne 31. 8. 2010 (citace z odůvodnění):

„K odvolací argumentaci dlužníka je třeba uvést, že insolvenční řízení má za cíl uspořádat majetkové poměry dlužníka a v co nejvyšší míře uspokojit všechny insolvenční věřitele. V rámci insolvenčního řízení je třeba sledovat zásadu rovnosti všech účastníků, která je obecnou zásadou civilního řízení, přičemž pokud jde o vztah mezi insolvenčními věřiteli navzájem, je třeba dodržovat zásadu hájení společného zájmu věřitelů (§ 5 IZ), protože insolvenční řízení nemá za cíl uspokojit jen jednoho či několik málo z věřitelů, jak je tomu v případě exekučního řízení. Společný zájem věřitelů je zájmem nadřazeným zájmům jednotlivců a jeho cílem je, aby byli spravedlivě a v co nejvyšší možné míře uspokojeni všichni věřitelé.

Výše uvedenému postupu však neodpovídá situace, kdy by soud povolil vzájemné započtení pohledávek dlužníka a některých jeho věřitelů, a to právě s ohledem na možnost uspokojení věřitelů mimo odvolatele s přihlédnutím k tomu, že celkově by došlo k vzájemnému započtení pohledávek ve výši 25.810.957,02 Kč, celková výše neuhrazených pohledávek dlužníka činila k 8. 3. 2010 dle vyjádření předběžného správce 45.153.460,62 Kč (dle seznamu majetku a závazků dlužníka z 31. 5. 2010 činily pohledávky dlužníka 55.923.766,02 Kč), celková výše neuhrazených závazků činila 46.871.964 Kč. Je nutno zohlednit, že majetek dlužníka tvoří především pohledávky, a proto je třeba přisvědčit argumentaci věřitelky L. i soudu prvního stupně, že by v případě povolení vzájemného započtení bylo uspokojení ostatních věřitelů obtížné.

Dlužníku nelze přisvědčit ani v argumentaci, že povolením vzájemného započtení nedojde ke zmenšení majetkové podstaty. S ohledem na skutečnost, majetek dlužníka tvoří především pohledávky, u kterých není zatím možné kvalifikovaně předpovědět míru jejich dobytnosti, nelze bez dalšího dospět k závěru, že započtením pohledávek by ke zmenšení majetkové podstaty dlužníka nedošlo.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že povolení vzájemného započtení pohledávek dlužníka a jeho koncernových věřitelů není z hlediska společného zájmu věřitelů žádoucí. Jestliže bylo prokázáno, že dlužník a odvolatelé byli koncernově spjati, lze se rovněž domnívat, že museli vědět o úpadku či hrozícím úpadku dlužníka. Jinak řečeno, jestliže Ing. S. K. je dle přílohy k účetní závěrce roku 2008 osobou s podstatným vlivem, jež má 52,14 % akcií odvolatele c) a zároveň podíl ve výši 150/650 ve společnosti dlužníka, nemohla o ekonomické situaci dlužníka nevědět, rovněž s ohledem na to, že její manžel Ing. J. K. měl ve společnosti dlužníka podíl 500/650. Započtení vzájemných pohledávek proto nepřichází v úvahu rovněž z důvodů uvedených v § 140 odst. 3 písm. c) IZ.”

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 79 INS 6021/2011, 2 VSPH 1274/2011- B ze dne 21. 11. 2011 (citace z odůvodnění):

„V daném případě dlužník ničím neosvědčil tvrzení, že by v důsledku započtení pohledávek věřitele došlo ke změnám v rozsahu jeho majetkové podstaty nebo ke zvýhodnění jednoho, resp. poškození jeho ostatních věřitelů, kterému je nutné zabránit nařízením uvedeného předběžného opatření. Soud se pak v odůvodnění napadeného usnesení omezil na to, že zcela obecně uvedl, že existuje důvodná obava, že může dojít k výraznému zmenšení majetkové podstaty dlužníka, aniž by vysvětlil, jak k takovému závěru dospěl. Dlužno přitom připomenout, že § 140 IZ započtení vzájemných pohledávek věřitelů a dlužníka umožňuje. Skutečnosti, z nichž dovodil potřebu omezit věřitele podle § 82 odst. 3 písm. c) IZ, insolvenční soud nijak nepopsal, a konkrétní důvod nařízení předběžného opatření tak není z odůvodnění napadeného usnesení zřejmý.

Z těchto důvodů zrušil odvolací soud rozhodnutí o nařízení předběžného opatření jakožto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.”

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSLB 76 INS 14670/2011, 3 VSPH 541/2012-B ze dne 27. 8. 2012 (citace z odůvodnění):

Napadeným usnesením krajský soud nařídil předběžné opatření, jímž zakázal věřitelům započtení jejich pohledávek za dlužníkem proti pohledávkám dlužníka za nimi do doby právních účinků zjištění pravosti jejich pohledávek nebo do právní moci rozhodnutí soudu v řízení o určení pravosti jejich pohledávek, nebo do doby, kdy nastane skutečnost, s níž by byl spojen zánik účasti věřitele v insolvenčním řízení ,bez přechodu věřitele na jiný právní subjekt‚.

Závěr insolvenčního soudu o důvodnosti uložení předběžného opatření podle § 82 odst. 3 písm. c) IZ však odvolací soud nesdílí. Důvody hodné zvláštního zřetele pro uložení předběžného opatření totiž nelze spatřovat v obecném důvodu, že v souladu se zákonem by věřitelé mohli započíst své pohledávky za dlužníkem proti pohledávkám dlužníka za nimi a ohrozit dlužníkovu majetkovou podstatu. Insolvenčnímu správci totiž nic nebrání uplatnit a vymáhat v situaci, kdy je prohlášen na dlužníkův majetek konkurs, podle § 294 IZ dlužníkovy pohledávky za jeho dlužníky, resp. věřiteli, kteří do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky, a v soudním řízení se bránit námitkou neplatnosti případných zápočtů pro neexistenci započítávané pohledávky.”

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 37 INS 1718/2011, 2 VSPH 1153/2013- A ze dne 30. 9. 2013 (citace z odůvodnění):

„Odvolací soud ze spisu zjistil, že ačkoli byl insolvenční návrh Navrhovatele a) pravomocně zamítnut, v době vydání napadeného usnesení bylo (a nadále je) započtení vzájemných pohledávek dlužnice a Věřitelky nepřípustné, a to v důsledku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace, jenž byl (a nadále je) součástí insolvenčního návrhu Navrhovatele d) ze dne 23. 6. 2012. Insolvenční soud sice tento návrh usnesením č.j. KSPH 37 INS 1718/2011-A-235 ze dne 21.11.2011 zamítl, nicméně dne 17. 10. 2012 podal Navrhovatel d) proti němu odvolání, jež doplnil podáním ze dne 6. 12. 2012, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

Za těchto okolností je ovšem návrh na nařízení předběžného opatření neopodstatněný. Odvolací soud je totiž toho názoru, že není důvodu zakázat předběžným opatřením započtení vzájemných pohledávek dlužnice a Věřitelky v situaci, kdy je toto započtení nepřípustné (již přímo) ze zákona (viz § 324 odst. 3 IZ). Jinak vyjádřeno, účelem předběžného opatření dle § 82 odst. 3 písm. c) IZ je zakázat započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v případě, kdy je toto započtení v insolvenčním řízení přípustné (dovolené), nikoli v případě, kdy je nepřípustné (nedovolené). Povahou předběžného opatření je totiž dáno, že nemůže směřovat k úpravě těch právních poměrů účastníků, jež jsou již zákonem upraveny. V případě, že Věřitelka vskutku započetla své pohledávky vůči pohledávkám dlužnice přesto, že je dle § 324 odst. 3 IZ započíst nesměla, nelze než dovodit, že je tento zápočet neplatný pro rozpor se zákonem podle § 39 ObčZ.”

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 41 INS 22280/2013, 1 VSPH 2413/2014- B ze dne 9. 1. 2015 (citace z odůvodnění):

„Odvolací soud má za to, že v dané věci nebyl dán důvod k nařízení předběžného opatření. Je tomu tak především proto, že v případě řešení úpadku konkursem obecně platí přípustnost započtení vzájemných pohledávek a že otázku zákazu započtení je třeba vykládat i v kontextu s tím, že omezení možnosti započíst pohledávku má za cíl zabránit absenci prostředků potřebných k zajištění chodu podniku (závodu) především v případě sanačního způsobu řešení úpadku. Je-li však v souzené věci dlužníkův úpadek řešen konkursem, což při obvyklém běhu věci s sebou nese následek zániku dlužníka-právnické osoby po skončení insolvenčního řízení (§ 312 odst. 2, 3 IZ), pak logicky takováto ochrana pozbývá smyslu. Takto se ostatně Vrchní soud v Praze k dané problematice vymezil již ve svém usnesení ze dne 27.8.2012, č.j. 3 VSPH 1258/2011-A-80, jakož i v usnesení ze dne 18. 6. 2014, č.j. 1 VSPH 1002/2014-B-581, na něž odvolatel správně poukazoval a kde odvolací soud dovodil, že předpokladem pro uložení předběžného opatření, jímž může insolvenční soud zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, je, že tento postup neodporuje společnému zájmu věřitelů a zároveň jsou tu pro něj důvody hodné zvláštního zřetele, přičemž zároveň vyslovil, že institut započtení společnému zájmu věřitelů v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem zásadně neodporuje.

Odvolací soud neshledává žádné důvody odchylovat se od takto prezentovaného stanoviska ani v posuzované věci, přičemž má zároveň za to, že není naplněn další předpoklad pro nařízení předběžného opatření, tj. že pro jeho uložení tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele. Paušální obavy správce, že by došlo ke ztrátě pohledávek značné hodnoty nebo že by byli znevýhodnění dlužníci dlužníka, kteří seriózně hradili své závazky v průběhu reorganizace, které shledal soud I. stupně relevantními, mají dle odvolacího soudu spíše obecnou povahu a nikterak nevyjadřují zvláštní poměry v projednávané věci, jež by vyžadovaly uložení předběžného opatření. Důvody hodné zvláštního zřetele pro uložení předběžného opatření tak nelze spatřovat v tom, že v souladu se zákonem by někteří věřitelé mohli započíst své pohledávky za dlužníkem proti pohledávkám dlužníka za nimi a ohrozit dlužníkovu majetkovou podstatu. Insolvenčnímu správci totiž nic nebrání uplatnit a vymáhat v situaci, kdy je prohlášen na dlužníkův majetek konkurs, podle § 294 IZ dlužníkovy pohledávky za jeho dlužníky, resp. věřiteli, kteří do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky, a v soudním řízení se bránit námitkou neplatnosti případných zápočtů pro neexistenci započítávané pohledávky.

Naopak by podle odvolacího soudu (při absenci některých vskutku výjimečných okolností) byl takovýto zásah (správcem požadovaný zákaz započtení) nevyvážený a jednostranně nevýhodný vůči jedné skupině věřitelů, kteří by, a to budiž zdůrazněno, při likvidačním způsobu řešení dlužníkova úpadku, byli nuceni plnit na své závazky do majetkové podstaty v plném rozsahu, a sami by z logiky věci byli uspokojováni pouze poměrně a s časovým odstupem. Pro takovouto diferenci nároků neshledává odvolací soud v souzené věci podmínky, neboť by to bylo v rozporu se zásadami, na nichž insolvenční řízení spočívá, dle kterých insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se

Nahrávám...
Nahrávám...