dnes je 3.7.2022

Input:

Námitky věřitelů o nepřípustnosti oddlužení

20.5.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.4.3
Námitky věřitelů o nepřípustnosti oddlužení

Mgr. Ivana Mlejnková

Skutečnosti zakládající nepřípustnost oddlužení, tj. skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly návrh na povolení oddlužení

a) odmítnout pro subjektivní nepřípustnost oddlužení ve smyslu § 389 IZ [viz část 9.2.1 pasáž ad A) a pasáž ad A) + B)] nebo

b) zamítnout pro nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení vymezených v § 395 IZ (viz část 9.3.1)

a které vyšly najevo až po povolení oddlužení, jsou podle § 405 odst. 1 IZdůvodem pro rozhodnutí insolvenčního soudu o neschválení oddlužení [o něm část 9.5 ad A)].

Nutno dodat, že důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení mohou být i další skutečnosti, jako je poznatek o vadnosti tohoto návrhu /část 9.2.2 ad A) + B) + C)/, o jeho opožděnosti /část 9.2.1 ad B)/, nebo o tom, že nebyl sepsán a podán osobou podle § 390a odst. 1 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 (část 9.2.1.1). Takové skutečnosti bránící tomu, aby oddlužení bylo povoleno (aby návrhu na jeho povolení bylo vyhověno), ale při řádném běhu věci jsou (vždy mají být) zjištěny a náležitě procesně reflektovány již po podání návrhu, tj. nepředpokládá se, že by takové skutečnosti vyšly najevo až po povolení oddlužení (třebaže to není vyloučeno). K důsledkům toho, že insolvenční soud navzdory trvající absenci předepsaných náležitostí návrhu na povolení oddlužení či jeho příloh (nesprávně) oddlužení povolil viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 16/2010 ze dne 26. 10. 2010, citované v pasáži A) části 9.5. (srov. též výklad v úvodu části 9.3.2).

Skutečnosti zakládající nepřípustnost oddlužení podle § 389 IZ nebo podle § 395 IZmohou věřitelé uplatnit jako důvod pro neschválení oddlužení prostřednictvím námitek, nicméně ještě předtím na takové skutečnosti – jestliže podle jeho zjištění jsou dány – má upozornit insolvenční správce (§ 403 IZ).

!!!

Níže v pasáži „Skutečnosti zakládající nepřípustnost oddlužení” je pak vysvětleno, že ve fázi po povolení oddlužení původní zásadní význam námitek věřitelů ve vztahu k subjektivní přípustnosti oddlužení se fakticky vyprázdnil po legislativní změně účinné od 24.4.2020, v jejímž důsledku již nadále dluhy z podnikání nejsou překážkou pro oddlužení u dlužníka fyzické osoby a u dlužníka právnické osoby (jelikož musí jít o nepodnikatelský subjekt) nepadají reálně v úvahu.

Upozornění insolvenčního správce

Na uvedené skutečnosti, odůvodňující jinak odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (bránící schválení oddlužení), má insolvenční správce podle § 403 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) upozornit:

−nejpozději před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení, jestliže tato schůze za účelem projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí byla insolvenčním soudem svolána a nebyla zrušena (z důvodu uvedeného v § 399 odst. 3 IZ, tedy proto, že způsob oddlužení byl předepsanou většinou přijat hlasováním nezajištěných věřitelů mimo schůzi věřitelů) – k tomu viz část 9.4.2,

ve zprávě pro oddlužení, kterou podává insolvenčnímu soudu podle § 398a IZ v případě, že rozhodnutí o povolení bylo spojeno s rozhodnutím o úpadku (třebaže i tehdy se schůze věřitelů o způsobu oddlužení může konat, pokud nezajištění věřitelé nejpozději do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku navrhli svolání této schůze kvalifikovanou většinou podle § 399 odst. 1 IZ a nejde o situaci podle § 399 odst. 3 IZ, za které již ke konání schůze není důvodu - viz výklad v předešle odkazované části).

Námitky věřitelů

Věřitelé oprávnění k námitkám

Uvedené skutečnosti, odůvodňující jinak odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (bránící schválení oddlužení), mohou podle § 403 odst. 2 první věty IZ namítat (a tím vyvolat jejich případné projednání) jedině věřitelé, kteří hlasovali o způsobu oddlužení a kteří k tomu také byli oprávněni, a těmi mohli být jen nezajištění věřitelé. K viz opět výklad viz 9.4.2.

V téže části je citováno usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 ICdo 6/2014, 13 ICm 1771/2010 (KSOS 13 INS 2847/201) ze dne 22.12.2014, uveřejněné pod č. 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 51/2017”) s právní větou:

Věřitelem, který nemá právo odvolání proti usnesení o schválení oddlužení, jelikož nehlasoval o způsobu oddlužení, se rozumí jak věřitel, který nehlasoval („zdržel se hlasování”) tím, že zůstal zcela nečinný (nevyužil možnosti hlasovat mimo schůzi věřitelů a na schůzi věřitelů se nedostavil), tak věřitel, který svou „aktivitu” navenek projevil jen tím, že se sice dostavil na schůzi věřitelů, ale přesto nehlasoval o způsobu oddlužení (výslovně prohlásil, že se hlasování zdržuje).

Ohledně toho, že k námitce nepřípustnosti oddlužení není oprávněn nezajištěný věřitel, který nehlasoval o způsobu oddlužení, poukazujeme také na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSHK 35 INS 17480/2016, 2 VSPH 206/2016-B-17 ze dne 27. 2. 2017 citované v závěru této části.

Lhůta pro podání námitek

Námitky nepřípustnosti oddlužení mohou uvedení k tomu oprávnění nezajištění věřitelé – podle § 403 odst. 2 druhé věty IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) – uplatnit nejpozději:

  • - do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení (jestliže se tato schůze konala – viz shora); tehdy může jít o námitky uplatněné ústně přímo na schůzi věřitelů do jejího skončení, anebo písemně učiněné (soudu došlé) ve stejné lhůtě, popř. učiněné oběma způsoby,
  • - do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku, jestliže schůze věřitelů nebyla svolána, resp. nekonala se (viz shora); tehdy z povahy věci může jít jen o námitky učiněné v uvedené lhůtě písemným podáním.

Nutno upozornit, že pokud věřitel činí námitky písemným podáním a je osobou podléhající povinné elektronické komunikaci s insolvenčním soudem podle § 80a odst. 1 IZ (zavedeného s účinností od 1. 7. 2017), je povinen učinit toto podání vždy elektronickým způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 větě prvé IZ (pokud podle druhé věty cit. ustanovení není objektivních překážek, které by mu v tom bránily a pro které by insolvenční soud – jestliže věřitel onu překážku spolu s podáním uplatnil – mohl akceptovat jeho podání v listinné podobě). Jestliže by v uvedeném případě nebyl elektronický způsob věřitelova podání dodržen, jednalo by se o vadu podání ve smyslu § 80a odst. 3 IZ (do 31.5.2019 odst. 2), kterou by insolvenční soud (jelikož tu IZ nestanoví jinak) odstraňoval postupem (výzvou) podle § 43 OSŘ s tím, že dokud nebude předmětná vada odstraněna, k podané námitce se podle § 43 odst. 2 věty druhé OSŘ nepřihlíží. Výklad k povinné elektronické komunikaci - – ovšem ve vztahu k návrhu na povolení oddlužení - je obsažen v části 9.2.2 ad A).

Poznámky

K popsanému právnímu režimu věci (zavedenému s účinností od 1. 7. 2017) je nutno poznamenat následující:

  1. Pro případ rozhodnutí o úpadku spojeného s rozhodnutím o povolení oddlužení insolvenční soud podle § 136 odst. 1 písm. i) IZ, vyzve nezajištěné věřitele, aby do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku navrhli konání schůze věřitelů podle § 399 odst. 1 IZ nebo aby o způsobu oddlužení hlasovali podle § 400 IZ, tj. mimo schůzi věřitelů (korespondenčně prostřednictvím hlasovacích lístků). Ustanovení § 136 odst. 1 písm. i) IZ (ani žádné jiné zákonné ustanovení) však nepočítá s upozorněním soudu (výzvou, poučením), že nezajištění věřitelé ve stejné lhůtě, v jaké mohou mimo schůzi věřitelů hlasovat o způsobu oddlužení, mohou také vznést námitku nepřípustnosti oddlužení podle § 403 odst. 2 IZ. Nezajištěným věřitelům se však nepochybně musí dostat i poučení o tom, že pro případ svého korespondenčního hlasování o způsobu oddlužení ve stejné lhůtě – nejpozději do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení – mohou podat také případné námitky nepřípustnosti oddlužení podle nového znění § 403 odst. 2 IZ, a tudíž je třeba, aby insolvenční soud – třebaže s tím zákon výslovně nepočítá – do rozhodnutí o úpadku spojeného s povolením oddlužením i takové poučení (či odpovídající výzvu) vtělil.
  2. Není zřejmé, do kdy mohou nezajištění věřitelé podat námitky nepřípustnosti oddlužení, pokud nenastane žádná ze skutečností, s níž § 403 odst. 2 druhá věta IZ lhůtu pro podání těchto námitek (jejich včasnost) pojí – totiž pokud se nebude konat schůze věřitelů k hlasování o způsobu oddlužení ani nebude předložena (a tudíž ani zveřejněna) zpráva pro oddlužení.

K tomu může dojít v případě, že rozhodnutí o povolení oddlužení nebylo spojeno s rozhodnutím o úpadku, ale bylo vydáno až později samostatným rozhodnutím, takže insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku nevyzval insolvenčního správce k předložení zprávy pro oddlužení [§ 136 odst. 1 písm. i) IZ se neuplatnilo] a místo toho podle § 136 odst. 1 písm. f) IZsvolal schůzi věřitelů k hlasování o přijetí způsobu oddlužení, která ale byla následně zrušena podle § 399 odst. 3 IZ proto, že některý ze způsobů oddlužení byl přijat kvalifikovanou většinou hlasů nezajištěných věřitelů podle § 402 odst. 3 IZ jejich hlasováním mimo schůzi věřitelů (korespondenčně). Zákonodárce při změnách zákona provedených s účinností od 1. 7. 2017 (ani při dalších změnách provedených s účinností od 1.6.2019) na tuto situaci zjevně nepamatoval a tak bez náhrady odstranil původní úpravu, jež by uvedenou situaci řešila, neboť počítala s tím, že v případě podle § 399 odst. 3 IZ (kdy se schůze věřitelů pro přijetí způsobu oddlužení jejich hlasováním mimo schůzi nekoná) mohou nezajištění věřitelé uplatnit námitky nepřípustnosti oddlužení do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování mimo schůzi věřitelů v insolvenčním rejstříku. Obdobně bylo do 30. 6. 2017 pro ten případ – jen s kratší lhůtou – upraveno povinné upozornění insolvenčního správce na skutečnosti bránící schválení oddlužení.

Nepřihlížení k námitkám neoprávněným či opožděným

Podle § 403 odst. 2 druhé věty IZ se nepřihlíží k námitkám

  • uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali (či nemohli hlasovat) o přijetí způsobu oddlužení, tedy

    • - nezajištěnými věřiteli, jež by jinak byli oprávněni hlasovat, ale neučinili tak (viz shora zmíněný judikát R 51/2017),
    • - věřiteli k takovému hlasování neoprávněnými (zajištěnými věřiteli, nezajištěnými věřiteli, kteří neměli pohledávku účinně přihlášenou nebo kteří jsou osobami dlužníkovi blízkými či tvořícími s ním koncern), nebo
  • uplatněným po shora uvedené lhůtě.

Nepřihlížení k písemným námitkám podaným vadným způsobem

Jak je uvedeno shora pod heslem „Lhůta pro podání námitek”, nepřihlíží se také k písemně učiněným námitkám, které věřitel podléhající povinné elektronické komunikaci nepodal předepsaným elektronickým způsobem (§ 80a odst. 1 IZ), ačkoliv mu v tom objektivně nic nebránilo, a soudu se postupem podle § 43 odst. 1 OSŘnepodařilo zjednat nápravu.

Skutečnosti zakládající nepřípustnost oddlužení

A) Subjektivní nepřípustnost oddlužení podle § 389 IZ

Odkazujeme na část 9.2.1 ad A), kde jsou vyloženy postupné změny ve vymezení subjektivní přípustnosti oddlužení, a to v pasážích „b) PRÁVNÍ ÚPRAVA OD 1. 1. 2014”, „c) PRÁVNÍ ÚPRAVA OD 1. 7. 2017” a „d) PRÁVNÍ ÚPRAVA OD 24.4.2020”. Z tohoto výkladu stručně SHRNUJEME:

I.) S účinností od 1. 1. 2014 je oddlužení přípustné

  • u právnické osoby – nepodnikatele

  • u každé fyzické osoby,

pokud tato osoba – jak platilo ohledně fyzické osoby až do 23.4.2020 a ohledně právnické oosby to platí nadále - nemá žádný dluh z podnikání (§ 389 odst. 1 IZ), nebo jen takový, který řešení dlužníkova úpadku oddlužením nebrání (nezakládá jeho subjektivní nepřípustnost) podle § 389 odst. 2 IZ; podle tohoto ustanovení podnikatelský dluh nepřekáží oddlužení, jestliže jde o dluh zajištěný [o pohledávku zajištěnou některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ], či o nezajištěný dluh neuspokojený v předchozím dlužníkově insolvenčním řízení zakončeném zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo pro nedostatek majetku [tedy podle § 308 odst. 1 písm. c) a d) IZ], anebo jehož věřitel s dlužníkovým oddlužením souhlasí [§ 389 odst. 1 písm. a) IZ]. V úvodní pasáži odkazované části je přitom pod heslem „Rozhodné dluhy z podnikání” shromážděn výklad (judikatura) týkající se vymezení dlužníkových podnikatelských dluhů rozhodných z hlediska § 389 IZ (tedy toho, které dluhy mají ve sledovaných souvislostech povahu dluhů z podnikání).

II.) Souhlas věřitele podnikatelské pohledávky s oddlužením

- případná 1. fikce souhlasu

S  účinností od 1. 7. 2017 - v důsledku dílčí změny § 389 odst. 2 písm. a) IZ- je vůči dlužníkovu věřiteli s nezajištěnou pohledávkou pocházející z podnikání [nejde-li o pohledávku podle § 389 odst. 2 písm. b) IZ, u níž je případná podnikatelská povaha bezvýznamná] nastolena fikce jeho souhlasu s oddlužením, pokud nejpozději s přihláškou pohledávky nesdělil výslovný (zdůvodněný) nesouhlas s oddlužením (jakýkoliv jeho pozdější nesouhlas je irelevantní). To s tím, že uvedený (včasný) nesouhlas nemusí být automaticky překážkou oddlužení; insolvenční soud může zvážit, zda vzhledem ke zdůvodnění nesouhlasu a okolnostem věci věřitelova nezajištěná pohledávka z podnikání takovou překážku představuje, a to nejspíše podle kritérií vytčených v publikovaném usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21. 4. 2009 (R 79/2009), které tak v uvedeném směru je ve stávajícím právním režimu (opět) použitelné. V tomto režimu se již nemohou uplatnit závěry publikovaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 1 VSOL 918/2015-A ze dne 23. 9. 2015 (R 49/2016).

V návaznosti na výše zmíněné je pak v části 9.3.2 vyloženo, že insolvenční soud podle § 397 odst. 1 IZ – jak plyne též z § 136 odst. 3 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) – oddlužení povolí i v pochybnostech o jeho subjektivní přípustnosti ve smyslu § 389 IZ(tedy o tom, zda dlužník je oprávněn k návrhu na povolení oddlužení), a že tato pochybnost nadále (od 1.7.2017) mohla spočívat fakticky jen v otázce, zda dlužník nemá dluhy z podnikání, které (ve smyslu § 389 odst. 2 IZ a contrario) činí jeho oddlužení subjektivně nepřípustným (jeho oddlužení brání). Pokud by insolvenční soud již při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení dospěl k nepochybnému závěru o subjektivní přípustnosti oddlužení, oddlužení by nepovolil a místo toho by dlužníkův návrh podle § 390 odst. 3 IZ odmítl.

- případná 2. fikce souhlasu pro absenci námitky po povolení oddlužení

Fakticky zůstal zachován dosavadní procesní režim potud, že povolí-li soud oddlužení, otázka subjektivní přípustnosti oddlužení – ať již o ní soud měl pochybnost či nikoliv – je definitivně uzavřena až v pozdější fázi řízení, v souvislosti s hlasováním věřitelů o způsobu oddlužení. To s tím, že pokud po povolení oddlužení věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, podle § 403 odst. 2 věty druhé IZ řádně a včas nenamítli skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (tedy neuplatnili námitku subjektivní nepřípustnosti oddlužení ani pro dluhy z podnikání), podle § 403 odst. 2 poslední věty IZ platí, že souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má (nezajištěné) dluhy z podnikání. Ohledně těchto věřitelů tak nastává fikce jejich souhlasu s oddlužením ve smyslu § 389 odst. 2 písm. a) IZ, jestliže ovšem tuto fikci nezaložili vůči sobě dříve již tím, že nejpozději s přihláškou své pohledávky nesdělili výslovný (zdůvodněný) nesouhlas s oddlužením podle věty za středníkem téhož ustanovení. Jinak řečeno, i kdyby věřitel nezajištěné pohledávky pocházející z dlužníkova podnikání vyslovil včas – nejpozději s její přihláškou – zdůvodněný nesouhlas s oddlužením, ve fázi po povolení oddlužení jej musí prosazovat řádnou a včasnou námitkou subjektivní nepřípustnosti oddlužení, jinak vůči němu nastane fikce jeho souhlasu s oddlužením (podle § 403 odst. 2 poslední věty IZ) a podnikatelská povaha jeho pohledávky se tak z hlediska přípustnosti oddlužení stane (nezvratně) bezvýznamnou.

III.) Stav od 24.4.2020 – bezvýznamnost dluhů z podnikání

Popsaná právní úprava ad II.) o fikcích souhlasu věřitele podnikatelské pohledávky s oddlužením a případném uzavření otázky subjektivní přípustnosti oddlužení až po jeho

Nahrávám...
Nahrávám...