dnes je 2.7.2022

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1903

13.7.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.1.6.2.3.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1903

JUDr. Vladimíra Knoblochová

K odst. 1

V praxi se poměrně často stává, že mezi stranami vzniknou pochybnosti o tom, zda nějaký závazek existuje či nikoliv, případně v jaké výši, a existence či výše závazku je mezi nimi sporná. V některých případech se stranám podaří domluvit se na smírném vyřešení věci, neboť kompromisní řešení může být leckdy pro obě strany výhodou. Pro tyto účely upravuje občanský zákoník tzv. dohodu o narovnání.

Dosavadní právní úprava

Dosavadní právní úprava narovnání byla obsažena v ustanovení § 585 a násl. ObčZ. Pro obchodní závazkové vztahy speciální úprava neexistovala. Dosavadní právní úprava se od nové právní úpravy příliš neodlišuje.

Spornost práv

Smluvní strany si mezi sebou mohou dohodou o narovnání upravit jakákoliv sporná práva a povinnosti, kterými mohou disponovat, a to včetně práv, která jsou promlčená. Spornost práv a povinností nutně neznamená, že je mezi stranami veden soudní spor, naopak se dohoda o narovnání často uzavírá ve snaze vyřešit mezi nimi spornost mimosoudní cestou. Spornost se přitom může týkat nejen otázek skutkových, ale i otázek právních.

Účelem dohody o narovnání je předejít budoucím sporům tím, že dosavadní závazek strany zruší a nahradí jej novým, nikoliv zjistit, kdo ze smluvních stran „má pravdu“.

Povaha dohody o narovnání

K povaze dohody o narovnání se podrobně vyjádřil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 17. října 2007, sp. zn. 33 Odo 1680/2005, ze které si dovoluji citovat následující, neboť mám za to, že je níže uvedené plně aplikovatelné na novou právní úpravu:

„Narovnání (transactio) je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání.

Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat. Sporností práv se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.) Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Může jít o pochybnost subjektivní povahy, jejíž příčinou může být i omyl. Pochybnosti se mohou týkat otázek skutkových i právních. Podmínkou platnosti dohody o narovnání přitom není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody.

Účelem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům tím, že původní závazek, v němž se sporné právo vyskytlo, se zruší a nahradí závazkem novým. Narovnáním tedy nemusí vždy dojít k faktické změně rozsahu vzájemných práv a povinností účastníků. “

Jak již bylo uvedeno výše, platnost právního jednání, ze kterého vyplývají sporná práva a povinnosti, jež mají být upraveny dohodou o narovnání, není podmínkou platnosti dohody o narovnání. To znamená, že pokud mezi sebou strany uzavřou neplatnou smlouvu a následně si z této neplatné smlouvy narovnají sporná práva a povinnosti uzavřením dohody o narovnání, není taková dohoda o narovnání neplatná, neboť dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem – právním důvodem vzniku závazku. K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 1680/2005 nebo

Nahrávám...
Nahrávám...