Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1726

NOZ umožňuje uzavření smlouvy i v situacích, kdy to dřívější úprava neumožňovala. Může se stát, že smluvní strany považují smlouvu za uzavřenou, a to přesto, že mezi nimi nedošlo ke shodě o jejím obsahu. Může se tak stát z různých důvodů a je třeba posoudit, zda smlouva ve skutečnosti uzavřena byla, či ne. Pokud však obě strany smlouvu nepovažují za uzavřenou, pak smlouva nemůže být považována za uzavřenou za žádných okolností.

Upozornění

Smlouva bude uzavřena tehdy, pokud i přes chybějící náležitost bude se zřetelem ke všem okolnostem zřejmé, že by smluvní strany smlouvu uzavřely i tehdy, pokud by se na této chybějící náležitosti nedohodly.

Často například smluvní strany jednají o obsahu smlouvy, probírají jednotlivé požadavky a body, nakonec však některou původně diskutovanou otázku upravit opomenou. Smlouva je tak co do obsahu neúplná, nejde přitom o podstatnou náležitost, kterou je třeba k uzavření smlouvy. Jde o náležitost, která je z nějakého důvodu důležitá pro smluvní strany.

Dalším příkladem je situace, kdy jsou smluvní strany přesvědčeny o tom, že smlouva byla uzavřena, přitom však každá projevila vůli k jinému obsahu, nebo kdy obsah pochopí každá strana jinak proto, že určité slovo má několik významů a každá strana vnímá jiný význam. Pokud si strany obsah následně vyjasní, je vše v pořádku a smlouva je uzavřena.

V první řadě je třeba posoudit, jaká byla vůle smluvních stran. Pokud lze z okolností uzavření smlouvy, především pak z chování stran po uzavření smlouvy (zejména pokud si strany…