dnes je 12.7.2020

Input:

Insolvenční návrh

26.5.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.2
Insolvenční návrh

Mgr. Tomáš Braun

Jak je vysvětleno v části Zahájení insolvenčního řízení, lze insolvenční řízení zahájit jen na základě návrhu – insolvenčního návrhu, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (§ 97 odst. 7 IZ).

V závěru této části je komentováno dočasné zvláštní opatření ve vztahu k insolvenčním návrhům podávanými věřiteli dle § 13 zákona č. 191/2020 Sb. „lex COVID” (účinného od 24. 4. 2020) – nepřihlížení k insolvenčnímu návrhu věřitele od 24. 4. 2020, do 31. 12. 2020. Jde o zvláštní zákonné opatření, jež dlužníkům poskytuje ochranu před věřitelskými insolvenčními návrhy na uvedenou určenou dobu po kterou takové návrhy nebudou způsobilé zahájit insolvenčního řízení a tedy ani vyvolat účinky s ním spojené.

I. OBSAHOVÉ NÁLEŽITOSTI NÁVRHU

Insolvenční návrh musí mít obsahové náležitosti stanovené v § 103 IZ. Některé z nich jsou společné pro oba typy insolvenčních návrhů [viz další výklad ad A)], některé jsou zvlášť určeny jen pro věřitelský insolvenční návrh [viz další výklad ad B)]. K návrhu musejí být připojeny listinné důkazy, kterých se navrhovatel dovolává, přičemž v případě návrhu dlužníka musejí být připojeny i přílohy předepsané v § 104 IZ, tj. seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, a v případě návrhu věřitele (pokud uplatňuje pohledávku podléhající přihlášení) musí být připojena jeho přihláška pohledávky [viz další v pasáži ad II].

Vzor insolvenčního návrhu podaného dlužníkem je zařazen v části Vzor insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, vzor insolvenčního návrhu podaného věřitelem viz Vzor insolvenčního návrhu podaného věřitelem, vzory seznamu majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka v částech Vzor seznamu majetku dlužníka, Vzor seznamu závazků dlužníka a Vzor seznamu zaměstnanců dlužníka.

A) Společné obsahové náležitosti návrhu

Insolvenční návrh dlužníka a věřitele musí podle § 103 IZ (jenž vychází z § 79 OSŘ) obsahovat vedle obecných náležitostí podání podle § 42 odst. 4 OSŘ následující zvláštní náležitosti.

Označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, jejich zástupců

Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem), jde-li o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Stát (je-li navrhovatelem) musí být označen příslušnou organizační složkou státu (např. ministerstvem), která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Judikatura

1) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 28 INS 13929/2010, 1 VSPH 1171/2010-A ze dne 17. 12. 2010 (citace z odůvodnění):

„Z insolvenčního návrhu (A-1) odvolací soud zjistil, že v něm navrhovatel označil dlužnici jako Ladislavu Körnerovou Jelínkovou, RČ…, bytem D… Z informačního systému evidence obyvatel dále zjistil, že podle navrhovatelem uvedeného RČ je v něm dlužnice evidována jako Ladislava Šimánková, roz. Šimánková, RČ…, rozvedená od 9 8. 2006, adresa trvalého pobytu D…, původní příjmení Jelínková do 17. 7. 1999, původní příjmení Körnerová Jelínková do 2. 1. 2010. Za popsaného stavu nemá odvolací soud žádné pochybnosti o totožnosti dlužnice označené navrhovatelem s osobou téhož RČ zapsanou v evidenci obyvatel, neboť jde o (stále) stejnou fyzickou osobu. Skutečnost, že navrhovatel označil dlužnici pod jemu známým dřívějším příjmením, nelze dle přesvědčení odvolacího soudu klást k jeho tíži, neboť do informačního systému evidence obyvatel nemá navrhovatel legální přístup (srov. § 8 a § 8b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů).”

2) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1503/2006 ze dne 18. 9. 2008 (citace z odůvodnění):

Žalobce v žalobě o náhradu škody označil žalovanou uvedením její obchodní firmy a sídla tak, jak to vyžaduje ustanovení § 79 odst. 1 OSŘ, přičemž – jak vyplývá ze skutkových zjištění – v době zahájení řízení existoval subjekt, charakterizovaný těmito údaji, který měl způsobilost být účastníkem řízení. Jestliže za této situace žalobce v označení žalované v žalobě uvedl i její identifikační číslo, tj. údaj v daném případě zákonem k identifikaci účastníka nevyžadovaný, ač toto číslo náleželo právnické osobě již zaniklé, téhož jména a sídla, nelze dojít bez dalšího k závěru, že jím takto označený subjekt není způsobilým účastníkem řízení ve smyslu § 104 odst. 1 OSŘ.”

3) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 28 INS 3392/2010, 1 VSPH 309/2010-A ze dne 18. 5. 2010 (citace z odůvodnění):

„Odvolací soud je toho názoru, že sice bylo povinností navrhovatelky v insolvenčním návrhu uvést i dovětek o likvidaci dlužníka, který mohla z obchodního rejstříku zjistit, ale zároveň dovozuje, že pro účel podání samotného insolvenčního návrhu by tento nedostatek sám o sobě neměl být důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu, neboť dlužníka je možno i bez tohoto dovětku dostatečně identifikovat.”

4) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 88 INS 10675/2011, 3 VSPH 916/2011-A ze dne 11. 11. 2011 (citace z odůvodnění):

To, že dlužnice v insolvenčním návrhu opomněla zdůraznit, že jí uvedená adresa je adresou korespondenční, a za situace, kdy měl insolvenční soud k dispozici rodné číslo dlužnice a adresu jejího trvalého pobytu, nepředstavuje nedostatek náležitostí insolvenčního návrhu, jenž by bránil insolvenčnímu soudu pokračovat v insolvenčním řízení.”

Tvrzení o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka

V insolvenčním návrhu dále musejí být (podle § 103 odst. 2 IZ) vylíčeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. okolnosti, z nichž závěr o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá.

Judikatura

1) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27. 1. 2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

I. U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit.

K tomu Nejvyšší soud dodal (citace z odůvodnění):

„Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky [§ 3 odst. 1 písm. c) IZ] může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků [§ 3 odst. 2 písm. a) IZ], nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti [§ 3 odst. 2 písm. b) IZ], anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí [§ 3 odst. 2 písm. c) IZ].”

II. U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 IZ), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala „podstatné části“ dlužníkových peněžitých závazků.

2) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20. 5. 2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

I. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že „dlužník je v úpadku“, nebo mu „úpadek hrozí“, případně, že dlužník „je insolventní“, nebo že „je v platební neschopnosti“, anebo že „je předlužen“, není uvedením okolností, které úpadek osvědčují.

II. Dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný [§ 104 odst. 4 IZ, povinnost předložit seznam spolu insolvenčním návrhem (§ 104 odst. 1 IZ) řádně nesplnil].

III. Lhůta stanovená insolvenčnímu soudu k odmítnutí insolvenčního návrhu v § 128 odst. 1 IZ je lhůtou pořádkovou.

3) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26. 2. 2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

4) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21. 12. 2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

5) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 27 INS 548/2009, 1 VSPH 152/2009-A ze dne 30. 7. 2009 (citace z odůvodnění):

„Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16, ze dne 26. února 2009), podle nichž – vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob – na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno i v případě návrhu podávaného dlužníkem trvat. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Z uvedeného plyne, že závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu zmíněného výše ad 3) se v zásadě vztahují i na insolvenční návrh dlužníka, ovšem s tou odchylkou, že dlužník svoji povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti úpadku splní i tehdy, pokud při zmínce o existenci svých věřitelů (závazků) či majetku odkáže co do jejich identifikace na řádný seznam závazků či majetku, který k insolvenčnímu návrhu podle § 104 odst. 1 písm. a) a b) IZ – současně připojí [k tomu viz výklad níže ad C)]. Vycházíme zde z toho, že tyto seznamy nelze mít za „listinné důkazy připojené k insolvenčnímu návrhu jako příloha“, jelikož ony seznamy musejí podle § 104 odst. 4 IZ obsahovat dlužníkovo prohlášení (tvrzení) o jeho majetku a závazcích. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, která jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, jež spolu s insolvenčním návrhem [jako jeho obligatorní přílohu podle § 104 odst. 1 písm. a) až c) IZ] předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné – tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu viz ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze vyjádřenou např. v jeho usnesení sp. zn. KSHK 45 INS 2529/2010, 3 VSPH 256/2010-A ze dne 26. 8. 2010.

Takovému výkladu v zásadě přitakal i Nejvyšší soud (resp. neshledal tento výklad nepřípadným), když ve svém usnesení R 26/2011 (uvedeném shora) ke svým závěrům obsaženým v R 91/2009 (uvedeném shora) poznamenal (citace z odůvodnění):

„Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že jeho dosavadní (výše citovaná) judikatura beze zbytku neuzavřela prostor úvaze o zvláštní povaze listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem; konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka [srov. ustanovení § 104 odst. 1 písm. a) až c), odst. 2 až 4 insolvenčního zákona]. (...)

Dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil a údajů v takovém ,seznamu‚ obsažených se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.”

6) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 98 INS 178/2012, 3 VSPH 114/2012-A ze dne 27. 7. 2012 (citace z odůvodnění):

„Je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich důvodu, výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

K odvolací argumentaci navrhovatele považoval odvolací soud pro úplnost znovu zdůraznit, že jakkoli je dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku ovládáno vyšetřovací zásadou vtělenou do § 86 IZ, tato zásada sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojící povinnost tvrzení, jež stíhá insolvenčního navrhovatele, tedy jeho povinnost uvést konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež jsou z hlediska rozhodování o insolvenčním návrhu právně významné. Teprve za předpokladu, že soud má k dispozici bezvadný insolvenční návrh, může přistoupit k další fázi řízení, tedy ke zjišťování věřitelovy legitimace k podání tohoto návrhu a poté i ke zjišťování dlužníkova úpadku. Není-li tu takový návrh, nesmí insolvenční soud činit žádné další úkony (ani vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu či vyzývat dlužníka k podání vyjádření k tomuto návrhu nebo k předložení seznamů jeho majetku, závazků a zaměstnanců podle § 128 odst. 3 IZ), nýbrž je povinen podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh bez dalšího neprodleně, nejpozději do sedmi dnů od jeho podání, odmítnout. Bez právního významu pro posouzení kvality insolvenčního návrhu je okolnost, že jiní věřitelé přihlašují do insolvenčního řízení své pohledávky, stejně jako je bez právního významu též jakékoliv doplňování insolvenčního návrhu ve stadiu odvolacího řízení.”

Označení důkazů

V insolvenčním návrhu musejí být dále označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává.

Petit

Z insolvenčního návrhu musí být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. To neznamená, že by insolvenční navrhovatel byl povinen formulovat návrh na znění výroku rozhodnutí ve věci samé, neboť o formulaci výroku rozhoduje pouze soud.

Judikatura

1) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 909/2003 ze dne 20. 8. 2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, pod č. 152/2003, s právní větou:

Požadavek ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé OSŘ, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu [v případě žaloby podané podle § 80 písm. b) OSŘ], nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti [požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) OSŘ nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není], soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal.

2) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 93 INS 3718/2008, 2 VSPH 209/2008-A ze dne 14. 10. 2008 (citace z odůvodnění):

„V daném případě není pochyb o tom, že se dlužník domáhal insolvenčním návrhem toho, aby insolvenční soud rozhodl o jeho úpadku a aby na jeho majetek prohlásil konkurs. Z toho, že do insolvenčního návrhu nevtělil návrh na znění výroku rozhodnutí insolvenčního soudu, nelze dovozovat, že by insolvenční návrh postrádal některou ze zákonem požadovaných náležitostí. Lze proto uzavřít na tom, že pro odmítnutí insolvenčního návrhu nebyl důvod.”

3) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 27 INS 5906/2011, 2 VSPH 929/2011-A ze dne 19. 8. 2011 (citace z odůvodnění):

„Soud došel k závěru, že petit, jímž by byl zjištěn úpadek dlužníka a současně insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku, není přípustný, a insolvenční návrh je z pohledu § 128 odst. 1 IZ nesrozumitelný, resp. neurčitý.

Oproti soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že z obsahu insolvenčního návrhu je zřejmý požadavek dlužníka, aby soud rozhodl o jeho úpadku (jinými slovy, dlužník se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku), přičemž toliko nadto tvrdil, že jsou dány podmínky pro ukončení insolvenčního řízení podle § 144 IZ, tj. pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku.”

4) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 96 INS 30401/2012, 2 VSPH 22/2013-A ze dne 1. 2. 2013 (citace z odůvodnění):

„V daném případě není pochyb o tom, že se dlužnice prostřednictvím likvidátora v insolvenčním návrhu dovolávala svého úpadku. Jen proto, že do něj nevtělila požadavek na vydání rozhodnutí o zjištění úpadku, nýbrž se přímo domáhala zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, nelze dovozovat, že by insolvenční návrh postrádal některou ze zákonem požadovaných náležitostí, zvlášť v situaci, kdy § 144 odst. 1 písm. b) IZ, ve znění účinném od 1. 11. 2012, na nějž dlužnice přiléhavě poukazovala, s tím, že likvidátor dlužníka o vydání takového rozhodnutí požádá, výslovně počítá. Lze proto uzavřít na tom, že pro odmítnutí insolvenčního návrhu nebyl důvod.”

Spojení dlužníkova návrhu s návrhem na povolení oddlužení

Dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, musí podle § 106 odst. 1 IZs insolvenčním návrhem spojit i návrh na povolení oddlužení. S účinností od 1. 1. 2014 je prostřednictvím § 394a IZ umožněno dlužníkům – manželům, kteří hodlají řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek, podat společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ke společnému oddlužení manželů viz výklad v části 9.2.2.1.

Pokud nedojde ke spojení návrhu na povolení oddlužení s insolvenčním návrhem, insolvenční soud podle § 390 odst. 3 IZ později podaný návrh na oddlužení pro opožděnost odmítne (viz část 9.2.1).

Nutno zdůraznit, že insolvenčním návrhem se dlužník domáhá zjištění svého úpadku, kdežto návrhem na povolení oddlužení se domáhá rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Jde tudíž o dvě různá procesní podání, pro něž IZ předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla, a to i co požadavku na jejich formu. Jinými slovy, samotný návrh na povolení oddlužení (ani při dodržení všech požadavků kladených na jeho obsah) není způsobilý zahájit insolvenční řízení – k jeho zahájení dochází jen na základě insolvenčního návrhu.

Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, podoba je bezplatně zveřejněna na příslušných internetových stránkách ministerstva spravedlnosti (viz podrobný výklad viz 9.2.2). Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZumožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 7 (do 31. 12. 2013 kolonka č. 6), jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Obecně lze říci, že dlužník, který označením kolonky (bodu) č. 6 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat „návrh na povolení oddlužení“ zároveň jako „insolvenční návrh“ a který současně rezignuje na uvedení (popis) jakýchkoliv „rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek či hrozící úpadek”, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ (k tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSOS 38 INS 803/2009, 29 NSČR 32/2009-A ze dne 28. 1. 2010).

Na základě uvedeného lze tudíž uzavřít, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře (prostřednictvím jeho kolonky 7 k tomu určené), anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž je popsán shora.

V případě insolvenčního návrhu vtěleného do formuláře návrhu na povolení oddlužení pak z hlediska vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek (či hrozící úpadek) dlužníka lze vzít v úvahu jen údaje uvedené v příslušné kolonce č. 7 formuláře (a v  seznamech majetku a závazků dlužníka připojených dle § 104 IZ), nikoli údaje v jiných částech formuláře, jež jsou obsahem návrhu na povolení oddlužení (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 27 INS 1007/2008, 1 VSPH 16/2008-A ze dne 17. 4. 2008, a řada dalších rozhodnutí).

B) Další obsahové náležitosti insolvenčního návrhu věřitele

Je-li insolvenčním navrhovatelem věřitel, musejí být v insolvenčním návrhu (dle § 103 odst. 2 IZ) uvedeny také skutečností, ze kterých vyplývá (jeho) oprávnění podat návrh, tj. tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem (§ 105 odst. 1 IZ, část věty první před středníkem).

Změnami ust. § 105 (zavedenými s účinností od 1. 7. 2017 - novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) přitom byly zpřísněny požadavky na doložení pohledávky insolvenčního navrhovatele - věřitele, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci podle zvláštního zákona (ZDP, ZOÚ), pokud jeho insolvenční návrh směřuje vůči dlužníku - právnické osobě. K tomu viz pasáž II. ad B).

Judikatura

1) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 25 INS 15975/2011, 3 VSPH 1306/2011-A ze dne 24. 11. 2011 (citace z odůvodnění):

„Soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel – lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel – řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval).

Z obsahu spisu plyne, že věřitel ve svém insolvenčním návrhu pouze uvedl, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.200 Kč vzniklou na základě faktury č. 110100002, vystavené 5. 1. 2011 a splatné 19. 1. 2011. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel v insolvenčním návrhu nevylíčil konkrétní skutečnosti, které by mohly vést soud k závěru o existenci jeho tvrzené splatné pohledávky za dlužníkem, když pouhé vystavení faktury takovou skutečností není (nemá pro vznik pohledávky význam). Věřitel tak nesplnil ani svoji povinnost uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění – legitimace podat návrh.”

2) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 36 INS 8444/2010, 1 VSPH 113/2011 ze dne 9. 6. 2011 (citace z odůvodnění):

Jestliže se postupitel dohodl s postupníkem, že bude vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet postupníka (§ 530 odst. 1 ObčZ), je oprávněn podat též insolvenční návrh vůči dlužníku, přihlásit postoupenou pohledávku do insolvenčního řízení a vykonávat v insolvenčním řízení práva náležející věřiteli postoupené pohledávky.”

II. POVINNÉ PŘÍLOHY NÁVRHU

A) Insolvenční návrh dlužníka

Povinné přílohy insolvenčního návrhu dlužníka stanoví § 104 IZ tak, že k návrhu je dlužník povinen připojit:

a) seznam svého (jednotlivě označeného) majetku, včetně svých pohledávek (u nichž uvede jejich důvod, výši a vyjádří se k jejich dobytnosti) a včetně označení soudních nebo jiných řízení souvisejících s majetkem a pohledávkami dlužníka; jestliže dlužník nemá žádné pohledávky (nemá žádné své dlužníky), uvede to v seznamu výslovně,

b) nespojil-li s insolvenčním návrhem také návrh na povolení oddlužení [§ 104 odst. 1 písm. b) ve znění účinném od 1.6.2019], seznam všech svých závazků s uvedením svých věřitelů, v němž uvede (označí):

  • - osoby dlužníkovi blízké nebo osoby tvořící s ním koncern,
  • - věřitele s právem na uspokojení ze zajištění (včetně předmětu, druhu, důvodu vzniku zajištění a údaje o tom, které movité věci jsou v držení věřitele nebo třetí osoby),
  • - údaje o výši a splatnosti závazků