dnes je 6.12.2022

Input:

Eliminujte konflikty a zklamání v pracovním i osobním životě

2.9.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

201
Eliminujte konflikty a zklamání v pracovním i osobním životě

Jiří Pokorný

Abyste zvládli změnu svého prožívání, je potřeba poznat i temnější stránku duše. Zjistíte-li přítomnost sebenenávisti ve vlastní psychice, máte možnost s tím začít pracovat a svůj život tak zachránit. Cesta to bude dlouhá a nelehká, ale máte šanci!

Sebenenávist

V této lekci našeho on-line kurzu se budeme zabývat temnějšími stránkami psychiky. Pro někoho to může být poměrně zneklidňující, nesnadno pochopitelné, možná až nepříjemné čtení – ale abychom zvládli změnu svého prožívání, musíme poznat i tuto odvrácenou stránku duše. Ostatně již samo slovo sebenenávist zní děsivě. Vždyť přece je normální, že se každý člověk má rád, a ne naopak. Bohužel dnes existuje velká skupina lidí, kteří sníženou sebelásku k vlastní osobě dovedli až k extrému obsaženém ve slově sebenenávist – a to aniž by si toho byli vědomi!

Benefity, které vám přinese tato lekce on-line kurzu:

• rozpoznáte prvky sebenenávisti u jiných lidí a vyhnete se jim (ve vašem životě tak ubude mnoho konfliktů a zklamání v pracovních i v osobních vztazích),

• pokud zjistíte podle dalších indicií přítomnost sebenenávisti ve vlastní psychice, tak máte možnost s pomocí profesionála s tím začít pracovat a aktivně svůj život doslova zachránit (ta cesta bude dlouhá a nelehká, ale máte šanci!).

Jaká je vlastně základní jednoduchá definice sebenenávisti a její hlavní rozdíl oproti zdravému sebepojetí? Zkusíme si to vyjádřit ve větě, která shrnuje hlavní, opakující se myšlenku lidí s těmito dvěma různými typy sebepojetí:

Vnitřní sebenenávist Zdravé sebepojetí
Jsem oběť a smolař, nemám právo být šťastný. Jsem vcelku dobrý, oblíbený a hezký člověk.
Celý svět je tady jen proto, aby mi ubližoval. Sám se sebou jsem většinou spokojený, jen tu a tam je třeba něco vylepšit.
Ostatní jsou lepší a zajímavější než já.

Samozřejmě obě verze působí až vyostřeně, ale i když si to lidé trpící sebenenávistí nechtějí přiznat nahlas (někdy ani potichu sami sobě), tohle je skutečný přepis vnitřního, prioritního nastavení.

Tři zničující informace o životě sebenenávistníka:

1. Zrůdnost života člověka se silnou sebenenávistí je v tom, že mu nedává možnost zlepšení v jeho vlastním životě.

2. Každá příjemná změna je vnímána jím samým jako nezasloužené dobro, kterému je třeba se vyhnout.

3. O své poruše tito lidé často vědomě nevědí, projektují ji do jiných lidí.

Tedy pokud daný člověk nezačne být vůči sobě opravdu upřímný (je nutné si poruchu přiznat a začít ji řešit), tak se vlastně pohybuje v neřešitelném začarovaném kruhu. V té situaci mu vůbec není dobře, ale jeho vnitřní mantra „nemám právo být šťastný” mu vlastně znemožňuje tuto situaci zlepšit, změnit a užít si hezké věci (vztahy, úspěchy, kariéru, peníze, lásku, volný čas, svobodu atd.).

To je často pro lidi, kteří se pohybují v okolí osoby trpící sebenenávistí, zcela nepochopitelné: „Proč trpí dál?” „Proč nedá výpověď z práce?” „Proč neodejde od partnera teroristy?” „Proč si nevezme zasloužené volno?” „Proč nezačne řešit svou závislost – na jídle, na alkoholu, na drogách, na penězích, na jiném člověku, na hracích automatech, na nakupování?” A jsme zase u toho…

Pokud si postižený člověk tuto svoji poruchu naplno přizná a s pomocí dobrého psychologa či zkušeného kouče s tím začne pracovat, tak má nějakou vyhlídku na zmírnění situace (a tím i šanci okusit štěstí v jakékoliv možné podobě). Ale jestli k tomuto nedojde, tak je to neřešitelné. Sebezničující „program” pokračuje rok za rokem stále dál a přináší děsivé ovoce. Navíc má člověk, který toto o sobě neví, opakující tendenci obviňovat a napadat své nejbližší (spolupracovníky, partnery, přátele, příbuzné i vlastní děti), označuje je naprosto jistě za strůjce svých tolik nepříjemných pocitů a zkaženého života. Tím částečně nebo úplně zničí vztahy kolem sebe, blízcí se od něj odvracejí, čímž se zase utvrzuje v myšlence, kterou jsme již výše definovali jako sebenenávist.

Co s tím? Prvním krokem musí být vždy pokus odhalit příčinu tohoto stavu. Protože se jedná často o dlouhé a bolestné hledání, nabízím pro usnadnění seznam nejčastějších důvodů, kde tento stav vznikal. Ale současně vřele doporučuji, abyste mnohem více energie, času a myšlenek věnovali konkrétním krokům, jak z tohoto bludného kruhu ven. Mnohaleté trýznivé pátrání a neustálé fantazijní přehrávání starých emocionálních traumat totiž vede nanejvýš do slepé uličky, kde se pak utápíte myšlenkami typu: „To je celé tak dlouhé, bolavé a složité. Na to nemám sílu. Tak to radši celé dožiju jako doteď. Nic moc, ale moje. Vždyť to vlastně tak strašný není.”

Začněme tedy základní diagnostikou – zkuste si v následujícím seznamu nejčastějších příčin vzniku sebenenávistného psychického modelu vyznačit ty, které se týkají vás, případně člověka, o kterém

Nahrávám...
Nahrávám...