dnes je 29.3.2024

Input:

Důvody popření pohledávky

18.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.3.3
Důvody popření pohledávky

JUDr. Jolana Maršíková

Podle § 195 IZ může být u přihlášené pohledávky popřena

a) pravost pohledávky,

b) její výše,

c) pořadí.

Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do jeho skončení). K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 717/2012 ze dne 30. 9. 2014 a jeho usnesení sp.zn. 29 NSČR 75/2016 ze dne 24.4.2018 prezentované níže pod heslem "Určitost a meze správcova popěrného úkonu".

Popření pravosti pohledávky

O popření pravosti pohledávky jde podle § 193 IZ tehdy, jestliže je popírajícím namítáno, že pohledávka vůbec nevznikla anebo že již zcela zanikla (např. splněním, započtením nebo prekluzí) nebo se zcela promlčela. Jde tedy o popření pohledávky co do jejího základu.

K uvedení důvodu vzniku pohledávky v přihlášce viz část Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti ad B) pod heslem "b) Důvod pohledávky".

Popření výše pohledávky

O popření pohledávky co do její výše jde podle § 194 IZ tehdy, jestliže je popírajícím namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Jde tedy o námitku, že přezkoumávaná pohledávka tu sice je, avšak nikoliv v takové výši, jakou uvedl přihlašovatel; typické v tomto případě je, že popírající uznává pohledávku co do základu, ale nesouhlasí s tvrzenou výší, tedy má za to, že pohledávka v přihlašované výši vůbec nevznikla, že již zčásti zanikla (např. započtením, splněním), nebo že se zčásti promlčela, popř. popírá pohledávku co do jejího základu (pravosti) a eventuálně i co do její výše.

Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti – podle jeho názoru – výše popírané pohledávky.

K vyčíslení pohledávky v přihlášce viz opět část Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti ad B) pod heslem "a) Vyčíslení pohledávky".

Popření výše pohledávky nemá vliv na její pořadí (§ 196 odst. 1 IZ).

Popření pořadí pohledávky

O popření pohledávky co do jejího pořadí jde podle § 195 IZ tehdy, pokud

a) je popírajícím namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uplatněné (uvedené) v přihlášce pohledávky,

  • - tím je míněna námitka, že ve skutečnosti jde o pohledávku podřízenou uvedenou v § 172 odst. 2 IZ v jeho větě prvé nebo větě druhé, která proto má být uspokojena až po úplném uhrazení všech ostatních (nepodřízených a z uspokojení nevyloučených) pohledávek, jichž se insolvenční řízení týká (viz výklad viz Nepřednostní pohledávky, podřízené pohledávky ); k popření pořadí pohledávky co do její podřízenosti srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2014 ze dne 30. 3. 2016 a jeho rozsudek sp. zn. 29 Cdo 2011/2014 ze dne 28. 4. 2016;

u podřízených pohledávek společníků nebo členů dlužníka vyplývajících z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, uvedených v § 172 odst. 1 IZ, nepřichází v úvahu jejich popření, neboť se v insolvenčním řízení neuplatňují přihláškou, nýbrž pouze oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci (§ 172 odst. 4 IZ);

b) je popíráno uplatněné právo na uspokojení ze zajištění

  • - tím je míněna námitka, že zajištění (platně) nevzniklo, nebo že již zaniklo anebo je neúčinné (§ 231 a násl. IZ); ohledně práva na uspokojení ze zajištění a jeho uplatnění viz část Zajištěné pohledávky a část Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti ad B) pod heslem "c) Pořadí pohledávky".

Přitom vždy platí, že ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.

K tomu viz – ohledně případu ad b) shora - např. závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 29 ICdo 21/20189 ze dne 24.6.2020, podle nichž má-li u pohledávky, kterou věřitel přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění, popěrný úkon insolvenčního správce pouze podobu stručného prohlášení typu "popírám pořadí", bez uvedení údaje o tom, "v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena", jde o popěrný úkon neurčitý (jenž nevyvolává účinky předjímané ustanovením § 195 IZ).

Popření pořadí pohledávky zásadně nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky (§ 196 odst. 1 IZ).

Popření u pohledávky uspokojitelné jen ze zajištění

- zvláštní případ popření pořadí

Jestliže je popřeno právo na uspokojení ze zajištění pohledávky, kterou zjištěný věřitel uplatnil (dle věty druhé § 166 IZ) jako pohledávku uspokojitelnou pouze z majetku dlužníka (náležejícího do majetkové podstaty) poskytnutého k zajištění (viz část Zajištěné pohledávky), má popření práva na uspokojení tytéž účinky, jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, má tytéž účinky jako popření výše pohledávky (§ 196 odst. 2 IZ). Je tomu tak proto, že v uvedeném případě není právo na uspokojení ze zajištění od zajištěné pohledávky dost dobře oddělitelné (tato pohledávka jinak než právě a jedině z onoho svého zajištění v insolvenčním řízení uspokojena být nemůže). I v těchto případech nicméně - bez ohledu na důvody popření [tj. bez ohledu na to, zda je popřena (jen) pravost (existence) pohledávky vůči osobnímu dlužníku (odlišnému od zástavního dlužníka, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení), nebo zda je popřeno (jen) právo na uspokojení ze zajištění (aniž by byla zpochybněna existence pohledávky vůči osobnímu dlužníku), popř. zda je popřena jak existence pohledávky, tak i právo na uspokojení ze zajištění] – jde ve smyslu § 195 IZvždy o popření pořadí pohledávky, ust. § 196 odst. 2 IZ na tom nic nemění.

K tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 11/2012 (KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011) ze dne 28. 2. 2013, uveřejněného pod č. 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citace z odůvodnění):

Ustanovení § 196 odst. 2 IZ obsahuje pravidlo, které respektuje zvláštní povahu pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení nikoli jako osobní pohledávka věřitele vůči jeho osobnímu dlužníku, nýbrž (jen) z titulu zajištění − dlužník je pouze osobou, která svým majetkem zajišťuje pohledávku věřitele vůči jinému (osobnímu) dlužníku (v poměrech "zástavní pohledávky" srov. k tomu v literatuře např. Bureš, J. - Drápal, L.: Zástavní právo v soudní praxi, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 16 a 17, a v rozhodovací praxi soudů např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2005, sp. zn. 29 Odo 396/2003, uveřejněný pod číslem 31/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 294.1997, sp. zn. 2 Cdon 1612/96, uveřejněné pod číslem 30/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.12.1997, sp. zn. 2 Cdon 967/97, uveřejněné pod číslem 46/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V takovém případě totiž popření pořadí pohledávky spočívající v popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění nutně vede i k zásahu do podstaty přihláškou uplatněné pohledávky (co do její pravosti nebo výše), jelikož bez práva na uspokojení pohledávky ze zajištění nemá věřitel důvod vůči dlužníku, jenž není jeho osobním dlužníkem, cokoli přihlásit.

Proto také ustanovení § 196 odst. 2 IZ pro tento případ vysvětluje, že oproti obecnému pravidlu plynoucímu z dikce § 196 odst. 1 věty druhé má popření pořadí pohledávky spočívající v popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky. Na tom, že jde ve smyslu § 195 IZ o popření pořadí pohledávky, při kterém podává žalobu o určení pořadí vždy přihlášený věřitel (lhostejno, zda zajištěná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou), ustanovení § 196 odst. 2 IZ ničeho nemění.

Uvedené přitom platí bez zřetele k tomu, zda popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění je odůvodněno zánikem zajištěné (byť i vykonatelné) pohledávky nebo (při nezpochybněné existenci zajištěné pohledávky) jen neexistencí zajištění (např. námitkou neplatného vzniku zástavního práva).

Jinými slovy, je-li popřeno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v poměrech předvídaných ustanovením § 196 odst. 2 IZ, pak bez ohledu na důvody popření [tj. bez ohledu na to, zda je popřena (jen) pravost (existence) pohledávky vůči osobnímu dlužníku (odlišnému od zástavního dlužníka, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení), nebo zda je popřeno (jen) právo na uspokojení ze zajištění (aniž by byla zpochybněna existence pohledávky vůči osobnímu dlužníku), popř. zda je popřena jak existence pohledávky, tak i právo na uspokojení ze zajištění], podává žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění věřitel pohledávky. Žalobu na popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podanou insolvenčním správcem, jenž s účinky podle ustanovení § 196 odst. 2 IZ popřel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, soud jako podanou neoprávněnou osobou odmítne (§ 160 odst. 4 věta první IZ); ustanovení § 198 odst. 3 IZ v daných poměrech aplikovat nelze. Skutečnost, že taková žaloba byla insolvenčním správcem podána dříve, než podal žalobu na určení práva na uspokojení ze zajištění věřitel, tak není překážkou, která by bránila tomu, aby následně podanou žalobu soud projednal a rozhodl o ní (není překážkou podle § 83 odst. 1 OSŘ)."

Závěry citovaného judikátu jsou promítnuty též v příslušném výkladu části Spory o pravost, výši či pořadí nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem.

Spor o pořadí uspokojení ze zajištění není sporem o pořadí ad b)

Zdůrazňujeme, že otázka pořadí uspokojení ze zajištění, jestliže na stejném předmětu zajištění vázne zajištění více věřitelů, tj. otázka skutečné doby vzniku zástavního práva nebo doby vzniku zajištění (věta druhá § 167 odst. 1 IZ), není předmětem přezkoumání (a tedy není popěrným důvodem co do pořadí pohledávky a nemůže tak být předmětem incidenčního sporu), nýbrž je posuzována až v usnesení, jímž insolvenční soud rozhoduje o návrhu správce na vydání výtěžku zajištěným věřitelům dle § 298 IZ. K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSLB 57 INS 18541/2011, 2 VSPH 1376/2013-B-49, ze dne 11. 10. 2013.

Jinak řečeno, spor o pořadí, v jakém zajištěnému věřiteli vzniklo právo na přednostní uspokojení, nepovažuje insolvenční zákon za spor o pořadí pohledávky, jak je definován v § 195 IZ.

Je povinností insolvenčního správce při podání návrhu na rozdělení výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zkoumat skutečné pořadí doby vzniku zajištění. Zajištění věřitelé se v případě nesouhlasu s navrhovaným způsobem rozdělením výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (tedy i při sporu o to, čí pohledávka má být uspokojena ze zajištění jako první v pořadí) mohou obrátit na insolvenční soud a následně brojit formou opravných prostředků proti soudem zvolenému způsobu rozdělení výtěžku zpeněžení (proti rozhodnutí dle § 298 odst. 2 IZ). Viz závěry shora zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2011/2014 ze dne 28. 4. 2016.

Pro pořadí uspokojení více zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení téhož zajištění je ve smyslu ustanovení věty druhé § 167 odst. 1 IZ, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak, rozhodující skutečná doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, bez zřetele k tomu, že zajištěná pohledávka některého z nich byla předtím přezkoumána a

Nahrávám...
Nahrávám...