dnes je 28.3.2024

Input:

Další insolvenční návrh

14.4.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.2.1
Další insolvenční návrh

Mgr. Tomáš Braun

Ustanovení § 107 IZ upravuje institut přistoupení k insolvenčnímu řízení, zahájenému prvním (původním) insolvenčním návrhem, pozdějším podáním dalšího insolvenčního návrhu směřujícího proti témuž dlužníku.

Přistoupení před rozhodnutím o úpadku a po jiném rozhodnutí o původním návrhu

Podle § 107 odst. 1 věty první IZ platí, že každý další insolvenční návrh směřující proti témuž dlužníku – tj. insolvenční návrh podaný právně účinným způsobem, k němuž se tak přihlíží (viz část Zahájení insolvenčního řízení) - se považuje za přistoupení k již probíhajícímu insolvenčnímu řízení, pokud tento další návrh byl podán:

  1. před vydáním rozhodnutí o úpadku dlužníka, anebo
  2. v době, kdy již insolvenční soud o původním insolvenčním návrhu rozhodl jinak než rozhodnutím o úpadku (některým z rozhodnutí uvedených v § 142 IZ, včetně rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 4 IZ nebo pro zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení, či jeho odmítnutí nebo zamítnutí dle § 396 odst. 2 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017), avšak toto rozhodnutí, jímž se insolvenční řízení končí, dosud nenabylo právní moci, tj. insolvenční řízení zatím nebylo skončeno (ono jiné končící rozhodnutí ještě není pravomocné).

Osoba, která takový další insolvenční návrh podala (ať již je jím věřitel dlužníka nebo dlužník sám) a tím k zahájenému insolvenčnímu řízení přistoupila, se podle § 107 odst. 1 věty druhé IZ od okamžiku, kdy její návrh došel insolvenčnímu soudu (soudu, u kterého řízení o původním insolvenčním návrhu probíhá), považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele, pro něhož podle § 107 odst. 2 IZ bez dalšího platí stav řízení v době jeho přistoupení k tomuto řízení.

Podaný další insolvenční návrh, který se v intencích § 107 odst. 1 věty první IZ považuje "za "přistoupení k řízení‚ o původním insolvenčním návrhu, tedy představuje podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení insolvenčního řízení, a proto s ním nelze dále zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem. Od okamžiku přistoupení se na původní insolvenční návrh a na další podaný návrh (přistoupení k řízení) pohlíží stejně, jako kdyby šlo o podání učiněná společně původním insolvenčním navrhovatelem i dalším insolvenčním navrhovatelem. V tom smyslu se proto splnění předepsaných obsahových náležitostí původního insolvenčního návrhu (část Insolvenční návrh) posuzuje v jeho spojení s dalším insolvenční návrhem (dalšími návrhy), jímž došlo k přistoupení k řízení, a na jejich základě se takto společně zkoumají podmínky pro rozhodnutí úpadku dlužníka. K tomu viz níže připojenou vysvětlující judikaturu ad A).

Další insolvenční návrh věřitele podaný u jiného soudu

Pro případ, že další insolvenční návrh je podán u jiného soudu než u toho, u kterého probíhá řízení o původním (prvním) insolvenčním návrhu, platí závěry vyjádřené právní větou v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 77 INS 11631/2014, 29 NSČR 79/2014 ze dne 17. 7. 2014, uveřejněného pod č. 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek:

I. "Další" insolvenční návrh podaný u "jiného" soudu, než u toho, u kterého probíhá řízení o "původním" (prvním) insolvenčním návrhu, se považuje za "přistoupení k řízení" o "původním" (prvním) insolvenčním návrhu, jakmile dojde "jinému" soudu (§ 107 odst. 1, věta první, IZ), za "dalšího" insolvenčního navrhovatele se ovšem osoba, která "další" insolvenční návrh podala, považuje až od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o "původním" (prvním) insolvenčním návrhu (§ 107 odst. 1, věta druhá, IZ).

II. Jakmile soud, u kterého byl podán "další" insolvenční návrh (lhostejno, zda jde o soud okresní nebo o soud krajský, jenž by jinak mohl být považován za "insolvenční soud"), zjistí, že řízení o "původním" (prvním) insolvenčním návrhu probíhá u jiného soudu, neprodleně postoupí "další" insolvenční návrh soudu, u kterého probíhá řízení o "původním" (prvním) insolvenčním návrhu, aniž by přijímal jakékoliv rozhodnutí nebo činil kroky jinak předepsané pro nakládání s "původním" (prvním) insolvenčním návrhem (ať již by šlo o vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenční řízení, o výzvu věřitelům k přihlašování pohledávek v době před rozhodnutím o úpadku, o výzvu k odstranění vad insolvenčního návrhu nebo jeho příloh, o usnesení o místní či věcné nepříslušnosti soudu nebo o usnesení o zastavení řízení pro překážku věci zahájené). Jestliže soud některé z kroků předepsaných pro nakládání s "původním" (prvním) insolvenčním návrhem přesto učiní, např. zapíše-li "další" insolvenční návrh pod samostatnou spisovou značkou a vydá-li a zveřejní-li vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, nečiní to z něj pro poměry daného dlužníka "insolvenční soud" (prvního stupně) ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) IZ; tím je pouze soud, u kterého probíhá řízení o "původním" (prvním) insolvenčním návrhu.

III. Přihláška pohledávky podaná věřitelem do insolvenčního řízení vedeného na základě "dalšího" insolvenčního návrhu samostatně (a chybně) u jiného soudu, než u toho, u kterého probíhá řízení o "původním" (prvním) insolvenčním návrhu, nemá ve smyslu ustanovení § 173 odst. 4 IZ účinky přihlášky podané u "insolvenčního soudu".

Ad a) - bezúčinné přistoupení po rozhodnutí o úpadku

K dalšímu insolvenčnímu návrhu podanémupoté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku, se nepřihlíží (§ 107 odst. 5 IZ), tj. zákon s ním nespojuje žádné účinky (nijak o něm nerozhoduje).

Je-li však součástí takto neúčinného dalšího insolvenčního návrhu i návrh na způsob řešení dlužníkova úpadku, zůstávají zachovány účinky tohoto návrhu, pokud o způsobu řešení úpadku dosud nebylo insolvenčním soudem rozhodnuto.

Ad b) – přistoupení po nepravomocném jiném rozhodnutí o původním návrhu

Pro případ, že další insolvenční návrh byl podán poté, co bylo vydáno ale dosud nenabylo právní moci jiné rozhodnutí původním insolvenčním návrhu (jiné než rozhodnutí o úpadku), upravuje § 107 odst. 4 IZ zvlášť dvě možné situace:

Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu

- před doručením rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu dosavadním účastníkům insolvenčního řízení, pak toto vydané rozhodnutí doručí i dalšímu navrhovateli, kterému pak ode dne jeho doručení běží lhůta k odvolání proti tomuto rozhodnutí,

- až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu dosavadním účastníkům insolvenčního řízení, dalšímu navrhovateli běží lhůta k odvolání od doručení rozhodnutí poslednímu z dosavadních účastníků insolvenčního řízení, kteří jsou oprávněni odvolání podat.

Stejnopis dalšího insolvenčního návrhu podaného věřitelem – není-li tento návrh podán po vydání rozhodnutí o úpadku – je insolvenční soud podle § 107 odst. 6 IZ povinen doručit – a to do vlastních rukou – pouze dosavadnímu insolvenčnímu navrhovateli (navrhovatelům) a dlužníkovi.

Další návrh podaný v době nezveřejnění původního návrhu dle § 100a IZ

Jak vysvětleno v části Předběžné posouzení věřitelského insolvenčního návrhu, prostřednictvím § 100a IZ je s účinností od 1. 7. 2017 (ovelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) zaveden institut předběžného projednání věřitelského insolvenčního návrhu. Poole této právní úpravy insolvenční soud - v případě pochybností o důvodnosti takového návrhu z hlediska skutečností odůvodňujících dle § 128a a odst.2 IZ odmítnutí návrhu pro zjevnou bezdůvodnost – je podle § 100a odst. 1 IZoprávněn rozhodnout, že insolvenční návrh ani jiné dokumenty založené v insolvenčním spise se v insolvenčním rejstříku nezveřejňují s tím, že po dobu takového "utajení" insolvenčního řízení nebude tento návrh (ani žádný jiný dokument založený v insolvenčním spisu) zveřejněn v insolvenčním rejstříku a nebude vydána a zveřejněna ani vyhláška oznamující zahájení insolvenčního řízení (viz část Oznámení a vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení).

Pro ten případ řeší ust. § 107 odst. 3 IZ (zavedené s účinností od 1. 7. 2017) speciální situaci (v praxi nejspíše jen zřídkavou), kdy v době nezveřejnění původního (prvního) insolvenčního návrhu věřitele (ve lhůtě 7 dnů určené k případnému odmítnutí nezveřejněného insolvenčního návrhu věřitele pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a IZ) je podán vůči témuž dlužníku další insolvenční návrh způsobilý zveřejnění, tj. není u něj důvod k nezveřejnění podle § 100a odst. 1 IZ proto, že jde o věřitelský insolvenční návrh "nezávadný" z hlediska § 128a IZ, nebo jde o insolvenční návrh dlužníka.

V takovéto situaci - jak určuje § 107 odst. 3 věty první IZ - se nepostupuje podle odstavců 1 a 2 ust. § 107 IZ(tj. neplatí, že další insolvenční návrh se považuje za přistoupení k insolvenčnímu řízení zahájenému dřívějším nezveřejněným insolvenčním návrhem, kdy pro dalšího navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k tomuto řízení).

Místo toho – jak určuje § 107 odst. 3 věta druhá IZ - platí, že

  • - dříve podaný insolvenční návrh se považuje za přistoupení k řízení zahájenému později podaným insolvenčním návrhem zveřejněným v insolvenčním rejstříku (část druhé věty před středníkem)
  • - z ust. § 107 IZse použijí obdobně (tj. v zásadě shodně, nikoli přiměřeně) věta druhá odstavce 1 [podle které od okamžiku, kdy takový návrh (jímž je v kontextu § 107 odst. 1 první věty další insolvenční návrh) dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele] a odstavec 2 IZ (podle kterého pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení).

Není jasné, jak je posledně uvedené míněno, když ve druhé větě § 107 odst. 3 IZčást věty před středníkem a její část za středníkem ve výsledku nejsou v náležitém obsahovém souladu. Odkazované pasáže – věta druhá odstavce 1 a odstavec 2 - tu totiž vyznívají ve výsledku nesrozumitelně tak, že "od okamžiku, kdy takový insolvenční návrh (jímž je ale v kontextu § 107 odst. 3 IZ původní nezveřejněný insolvenční návrh), dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu (tedy v kontextu § 107 odst. 3 IZ řízení o tomtéž původním návrhu) se považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele, pro něhož platí stav řízení v době jeho přistoupení.

Ustanovení § 107 odst. 3 IZ ovšem celkově vzbuzuje výkladové rozpaky, které nerozptyluje ani důvodová zpráva předmětné novely, jež se k tomuto ustanovení vyjadřuje pouze takto: "Bez možnosti insolvenčního soudu, jemuž došel insolvenční návrh, zjistit, že proti témuž dlužníku je již u jiného insolvenčního soudu vedeno insolvenční řízení na návrh podaný věřitelem dříve, není možné setrvat na pravidle v § 107 odst. 1, podle kterého se má později podaný insolvenční návrh považovat pouze za přistoupení k již probíhajícímu insolvenčnímu řízení. Ustanovení § 107 odst. 3 proto vylučuje, aby insolvenční návrh po dobu, po kterou se na základě rozhodnutí podle § 100a odst. 1 tento insolvenční návrh (ani jiné dokumenty v insolvenčním spise) v insolvenčním rejstříku nezveřejňuje, založil ve vztahu k později podaným insolvenčním návrhům překážku litispendence".

Podle důvodové zprávy bylo tedy záměrem zákonodárce zabránit překážce litispendence pro případné zveřejněné insolvenční řízení zahájené až poté, co již bylo u jiného soudu zahájeno insolvenční řízení téhož dlužníka, avšak nezveřejněné ("utajené"). Takový záměr však nové ustanovení § 107 odst. 3 IZ nenaplňuje již proto, že je zakomponováno do § 107 IZ upravujícího institut přistoupení k řízení nikoli pro případ insolvenčních návrhů podaných postupně u různých soudů, ale jen pro případ dalšího insolvenčního návrhu podaného u téhož soudu, u něhož již probíhá insolvenční řízení o dřívějším insolvenčním návrhu směřujícím proti témuž dlužníku (jestliže v něm dosud nebylo rozhodnuto o úpadku – tehdy by každý další insolvenční návrh byl bezúčinný, viz shora). Jen k tomuto případu se vztahuje speciální úprava ust. § 107 odst 3 IZ, neboť z jeho dikce nic jiného neplyne a naopak to ještě potvrzuje odkaz na obdobné užití věty druhé odstavce 1 a odstavce 2 (na tom nic nemění jistá nesouladnost odkazovaných pasáží zákona v kontextu odstavce 3, k němuž se mají pojit).

Jinak řečeno, ust. § 107 odst. 3 IZ je legislativně provedeno tak, že nedopadá na případ insolvenčních návrhů podaných u různých soudů, ale může se uplatnit (zase jen) ve vztahu k souběhu insolvenčních návrhů podaných u téhož soudu, u kterého insolvenční řízení dlužníka probíhá (bylo zahájeno nezveřejněným dřívějším insolvenčním návrhem) a zatím v něm nebylo rozhodnuto o úpadku. Tehdy by ale bylo v rozporu s podstatou institutu přistoupení k řízení připustit, že pozdějším insolvenčním návrhem bude u téhož soudu zahájeno nové insolvenční řízení téhož dlužníka, jak naznačuje v § 107 odst. 3 IZ dikce jeho druhé věty (" ... přistoupení k řízení zahájenému později podaným insolvenčním návrhem ..."). Takový konstrukt by ani jinak neměl rozumného smyslu. Jeho dostatečné opodstatnění by zřejmě nemohlo spočívat ani v tom, že pokud v době podání dalšího insolvenčního návrhu již bylo v probíhajícím (neskončeném) nezveřejněném insolvenčním řízení rozhodnuto o insolvenčním návrhu jinak, než rozhodnutím o úpadku, resp. jeho odmítnutím dle § 128a IZ (nic jiného tu fakticky nepadá v úvahu), bude další navrhovatel překvapen touto situací (viz § 107 odst. 4 IZ), když o onom "utajeném" insolvenčním řízení nevěděl a tak se domníval, že teprve on svým návrhem dlužníkovo insolvenční řízení zahájí. Takovýto konstrukt by ostatně narážel i na ten zásadní problém, že by při něm zůstával nevyřešen procesní osud dřívějšího ("utajeného") insolvenčního řízení zahájeného dosud nezveřejněným insolvenčním návrhem, tedy především to, jak by toto insolvenční řízení nadále probíhalo, resp. jak by bylo skončeno, když by v něm nebylo možno rozhodnout o insolvenčním návrhu, který by byl přistoupením "převeden" k rozhodnutí do zveřejněného insolvenčního řízení, a jiný procesní institut ke skončení daného nezveřejněného insolvenčního řízení by k dispozici nebyl.

Za nejpřijatelnější proto považujeme výklad, podle něhož ust. § 107 odst. 3 IZ dopadá jen na případ, kdy v době "utajení" věřitelem zahájeného insolvenčního řízení (v němž dosud nebylo rozhodnuto o úpadku) dojde tomu soudu, u nějž takové řízení probíhá, další insolvenční návrh (směřující vůči témuž dlužníku), u kterého již nejsou důvody k nezveřejnění dle § 100a IZ (je z hlediska § 128a IZ "nezávadný"). I v takovém případě jde stále o jedno insolvenční řízení zahájené původním (nezveřejněným) insolvenčním návrhem, které ale při dojití dalšího "nezávadného" insolvenčního návrhu je třeba – spolu  s původním (dosud nezveřejněným) insolvenčním návrhem – zveřejnit vyhláškou oznamující zahájení insolvenčního řízení, protože oním dalším "nezávadným" insolvenčním návrhem odpadnul šikanózní potenciál zahájení insolvenčního řízení dlužníka a tedy již není třeba existenci zahájeného insolvenčního řízení nadále tajit a oddalovat účinky s tím spojené. V rámci tohoto jednoho insolvenčního řízení došlo pozdějším "nezávadným" insolvenčním návrhem k přistoupení k řízení dle § 107 IZ, a to jen s tím rozdílem, že dle speciální konstrukce § 107 odst. 3 IZpůvodní insolvenční navrhovatel (návrh) tu přistupuje k navrhovateli (návrhu) pozdějšímu.

I tehdy může být původní insolvenční návrh byl podle § 128a IZ separátně odmítnut s tím, že insolvenční řízení pak bude pokračovat na základě pozdějšího insolvenčního návrhu. Když k odmítnutí původního insolvenčního návrhu nedojde, obsahové náležitosti obou insolvenčních návrhů a podmínky pro rozhodnutí o úpadku dlužníka se budou zkoumat na základě obou insolvenčních návrhů, jako by šlo o návrh jediný – společný (viz shora poznámku shora pod prvním heslem).

Vysvětlující judikatura

Procesní režim týkající se dalšího insolvenčního návrhu věřitele, jímž tento jako další insolvenční navrhovatel přistoupil k insolvenčnímu řízení, vysvětluje vybraná judikatura.

A) Insolvenční návrh věřitele podaný dříve, než bylo o původním insolvenčním návrhu rozhodnuto (vydáním rozhodnutím o úpadku nebo jiného rozhodnutí o návrhu):

1) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 95 INS 11931/2011, 29 NSČR 20/2012 ze dne 28. 3. 2012, uveřejněné pod č. 98/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Jestliže další insolvenční návrh, který se považuje (ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 věty první insolvenčního zákona) za přistoupení k řízení a který došel insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o původním insolvenčním návrhu, obsahuje náležitosti, které chyběly v původním insolvenčním návrhu a pro jejichž nedostatek by jinak bylo možné původní insolvenční návrh odmítnout, jsou tím vady původního insolvenčního návrhu zhojeny.

K tomu citujeme z odůvodnění:

"Považuje-li se "další insolvenční návrh" (v intencích § 107 odst. 1 věty první IZ) za "přistoupení k řízení‚ o původním insolvenčním návrhu, nelze s ním dále zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení insolvenčního řízení. To mimo jiné znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, "další insolvenční návrh‚, který se podle § 107 odst. 1 věty první IZ považuje za "přistoupení k řízení‚ (o původním insolvenčním návrhu), nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního řízení, že pro takového dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil (§ 107 odst. 2 IZ), a že při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně, svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal.

Z toho, že se "další insolvenční návrh‚ považuje jen za "přistoupení k řízení‚ o původním insolvenčním návrhu, však neplyne, že by insolvenční soud neměl při rozhodování o původním insolvenčním návrhu přihlížet k jeho obsahu. To lze doložit též poukazem na text § 107 odst. 4 věty druhé IZ, který předpokládá, že je-li součástí dalšího insolvenčního návrhu i návrh na způsob řešení dlužníkova úpadku, který byl podán dříve, než insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku, zůstávají účinky návrhu na způsob řešení dlužníkova úpadku zachovány dokonce i v případě, že se

Nahrávám...
Nahrávám...