dnes je 2.7.2022

Input:

Členství ve věřitelském výboru

13.12.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.6.2.2
Členství ve věřitelském výboru

Mgr. Tomáš Braun

Podle § 59 odst. 1 IZčleny a náhradníky věřitelského výboru mohou být jen

a) přihlášení věřitelé, nikoli věřitelé pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168 IZ) nebo pohledávek jim na roveň postavených (§ 169 IZ) – tato podmínka je dána proto, že „nepřihlášení věřitelé” jsou účastníky insolvenčního řízení zpravidla pouze omezenou dobu do plného a včasného uspokojení svých pohledávek – viz část Insolvenční věřitelé, přičemž jejich zájmy v tomto směru (zejména možnost podat návrh na určení lhůty, v níž musí insolvenční správce uspokojit jejich přisouzenou pohledávku s příslušenstvím) zajišťuje úprava obsažená v § 203 odst. 4 a 5 IZ (viz část Jiné způsoby uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení); „nepřihlášení věřitelé” nemají hlasovací právo (viz část 3.6.1.1),

b) věřitelé, kteří se svým zvolením souhlasí; přihlášený insolvenční věřitel má právo být zvolen do věřitelského výboru, přičemž svoji nominaci, resp. volbu není povinen akceptovat; domníváme se, že s ohledem na hospodárnost (a právní jistotu) insolvenčního řízení by měl být souhlas se zvolením dán zásadně předem a měl by být uveden v protokolu (zápisu) o jednání schůze.

Zákaz členství

Podle § 59 odst. 2 IZčleny ani náhradníky věřitelského výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Jinak vyjádřeno, vykonávat funkci člena nebo náhradníka věřitelského výboru je zapovězeno insolvenčním věřitelům, jejichž vztah k dlužníkovi (jejichž poměr k věci) je tak intenzivní, že objektivně existuje důvod způsobilý vyvolávat pochybnosti o tom, zda tito insolvenční věřitelé budou schopni (ve vztahu k dlužníkovi) postupovat nestranně a nezávisle.

Závěr o podjatosti bude záviset na posouzení konkrétních okolností posuzované věci; bude možno jej učinit zejména - nikoli automaticky (viz novela účinná od 1. 1. 2014 a níže uvedený judikát) v případech demonstrativně vyjmenovaných v § 59 odst. 2 IZ , tedy půjde-li o následující osoby:

1) Osoby dlužníkovi blízké, jimiž jsou podle § 22 odst. 1 NOZ např. příbuzný v řadě přímé (otec a syn), sourozenec a manžel či registrovaný partner dlužníka; osobou blízkou dlužníkovi může být podle § 22 odst. 2 NOZ i právnická osoba, přičemž Nejvyšší soud v aplikovatelném rozhodnutí uveřejněném pod číslem 53/2004 Sbírky soudních stanovisek a rozhodnutí uzavřel, že „… právnická osoba se (ve smyslu § 42a odst. 2 ObčZ) považuje za osobu blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby (popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah) a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní”. K této problematice (vztahující se ke společnosti s ručením omezeným) se vyjádřil i Vrchní soud v Praze v rozhodnutí, publikovaném v časopise Soudní judikatura, ročník 2003, pod číslem 15, podle něhož „… společnost s ručením omezeným je ve smyslu § 67b ZKV osobou dlužníkovi (společnosti s ručením omezeným) blízkou, je-li jejím společníkem a jednatelem osoba, která je společníkem a jednatelem dlužníka…”.

2) Vedoucí zaměstnanci dlužníka (§ 11 ZP), jejichž pracovní poměr se zakládá jmenováním podle § 33 odst. 3 ZP (např. vedoucí organizačních složek státu, organizačních útvarů organizačních složek státu, organizačních útvarů státních podniků a organizačních útvarů příspěvkových organizací), a podle § 73 odst. 3 ZP (jde o zaměstnance, kteří jsou a) v přímé řídící působnosti 1. statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, 2. zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, b) v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného 1. statutárnímu orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, 2. zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, to vše za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí zaměstnanec) – k pojmu vedoucí zaměstnanec viz i část 7.5.2,

3) Společníci dlužníka, s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie (anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry) v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka.

4) Osoby tvořící s dlužníkem koncern – ve smyslu § 79 odst. 1 ZOK (do 31.12.2013 § 66a odst. 7 ObchZ) platí, že pokud je jedna nebo více osob (insolvenčních věřitelů) podrobena jednotnému řízení jinou, tzv. řídící osobou (dalším insolvenčním věřitelem), tvoří tyto osoby s řídící osobou koncern a jejich podniky včetně podniku řídící osoby jsou koncernovými podniky.

Volbu členů (náhradníků) věřitelského výboru, u nichž v době konání schůze věřitelů nejsou splněny předpoklady pro jejich účast ve věřitelském výboru dle § 59 odst. 1 IZ nebo je jejich účast ve věřitelském výboru dle § 59 odst. 2 zakázána, insolvenční soud nepotvrdí.

Judikatura

1) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 59 INS 26062/2015, 2 VSPH 1687/2016-B ze dne 20. 10. 2016 (citace z odůvodnění):

Z účasti ve věřitelském výboru je předně vyloučen (přihlášený) věřitel, u něhož je důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Třebaže ust. § 59 odst. 2 IZ v tom směru odkazuje jen na případný vztah člena věřitelského výboru (jeho náhradníka) vůči dlužníku, soudní praxe dovodila, že nepodjatost dotčeného věřitele je nutno posuzovat i se zřetelem na jeho poměr k věci. Ten může vyplývat především z přímého právního zájmu daného věřitele na projednávané věci, typicky v případě, kdy by se jeho individuální majetkový zájem dostal do kolize se zájmem majetkové podstaty, potažmo se společným zájmem věřitelů.

Ustanovení § 59 odst. 2 IZ ve znění účinném do 31. 12. 2013 určovalo, že jako osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, nemohou funkci člena ani náhradníka věřitelského výboru vykonávat zejména zde uvedené osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnanci dlužníka, společníci dlužníka (s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka) a osoby tvořící s dlužníkem koncern. Při této právní úpravě tedy vyjmenované osoby byly bez dalšího (automaticky) vyloučeny z účasti ve věřitelském výboru.

S účinností od 1. 1. 2014 (novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) ovšem došlo k jisté modifikaci původního znění předmětného ustanovení novou dikcí citovanou shora, která sice není provedena úplně obratně, nicméně lze jí rozumět – i s přihlédnutím k záměru zákonodárce, vyjádřenému v příslušné pasáži důvodové zprávy novely citované věřitelem č. 24 – jedině tak, že zejména u osob uvedených v ustanovení § 59 odst. 2 IZ lze usuzovat, že je dán důvod jejich vyloučení z účasti ve věřitelském výboru (důvod pochybovat o jejich nepodjatosti), leč důvod pro takový postup u nich nelze dovozovat bez dalšího, ve všech případech. Jak plyne i z příslušné pasáže důvodové zprávy, vyloučení vyjmenovaných osob z účasti ve věřitelském výboru postrádá rozumné opodstatnění typicky též v situaci, kdy přihlášenými věřiteli jsou osoby, jež všechny patří mezi osoby dlužníku blízké (nebo jsou mu blízké jako osoby tvořící s ním koncern), a při uplatnění závěru o jejich vyloučení by nebylo možno žádný věřitelský výbor ustavit, což by byl důsledek pro insolvenční řízení nepřijatelný. Stejně by tomu bylo i v případě, kdy by se předmětná diskvalifikace týkala sice jen některých přihlášených věřitelů, ale šlo by o věřitele s evidentní majoritou pohledávek spojených

Nahrávám...
Nahrávám...