dnes je 20.2.2020

Input:

262/2006 Sb., Zákon zákoník práce, ve znění účinném k 1.6.2020

č. 261/2006 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2006 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Okresního soudu v Chebu na zrušení ustanovení § 697 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
Navrhovatel se v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava”) domáhal, aby Ústavní soud vydal nález, kterým zruší ustanovení § 697 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále též „obč. zákoník”). Uvedl, že pod sp. zn. 15 C 127/2004 je před ním jako obecným soudem vedeno řízení, jehož předmětem je nárok pronajímatele města A. proti nájemkyni J. Z. na zaplacení nájemného z bytu a dále nárok na zaplacení poplatku z prodlení; jde o zaplacení částky 6 315 Kč s poplatkem z prodlení 2,5 promile denně, nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc z částky 6 315 Kč od 16. 12. 2003 do zaplacení. Navrhovatel v rámci přípravy jednání došel k závěru, že nárok žalobce na úhradu nájemného bude namístě posoudit dle § 696 odst. 1 obč. zákoníku a nárok na úhradu poplatku z prodlení pak podle § 697 obč. zákoníku. Zároveň však dovodil, že ustanovení § 697 obč. zákoníku, které má být při rozhodování této věci použito, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina”), a to s obecným právním principem rovnosti v právech co do zákonem založeného postavení účastníků tohoto závazkového vztahu.
Podle ustanovení § 697 občanského zákoníku nezaplatí-li nájemce nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení. Navrhovatel uvádí, že posuzoval soulad napadeného ustanovení s Listinou ve světle rozhodnutí pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/02, které bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 40/2003. V něm Ústavní soud konstatoval, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle, přičemž k porušení zásady rovnosti přístupu k právům dojde tehdy, jestliže se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup. Napadené ustanovení § 697 obč. zákoníku porušuje podle názoru navrhovatele princip rovnosti účastníků daného závazkového vztahu v přístupu k jejich právům v tom, že pro případ prodlení každého z účastníků stanoví jinou sankci, která je ve své podstatě nerovná a odporuje čl. 1 Listiny. Postavení pronajímatele a nájemce při prodlení s peněžitou úhradou je přitom srovnatelné, neboť oba jsou účastníky závazkového vztahu, který se zásadním způsobem neliší od jiných závazkových vztahů. Je-li totiž nájemce bytu v prodlení s úhradou nájemného nebo úhrady za plnění spojená s užíváním bytu, je pronajímatel oprávněn od něho požadovat dle ustanovení § 697 obč. zákoníku poplatek z prodlení, zatímco je-li pronajímatel v prodlení s vrácením přeplatku na nájemném, popř. přeplatku na plněních